Právě jsme se
vrátili do Vídně z tradičního celorodinného setkání, které se tento rok
konalo na Malé Fatře. Načítám do počítače nádherné fotky a přitom brouzdám
fotografickou historií naší pětičlenné jednotky. Na ta svědectví
našich víkendových výletů, lednických víkendů a stanování, která se za posledních pět měsíců konala, jsem dost pyšná. Kvůli
práci a současně studiu je nyní na některé věci méně času – například na blog. Teď jde ale rozum stranou. Zavírám soubor s překladem,
jehož datum dodání už téměř hoří, a začínám nový záznam blogu („To dáme“, řekla by
moje kamarádka Míša.).
Tad tedy zámek
Laxenburg – nachází se blízko Vídně. Je zasazen do nádherného parku, a
návštěvník zde narazí na uměle postavenou jeskyni, arénu na rytířské turnaje,
převoz přes jezero, lodičky, dětské hřiště atd. Zkrátka je to ideální cíl
rodinného výletu. Jednu dubnovou neděli jsme si do Laxenburku vyrazili na
celodenní piknik. Udělala jsem rizoto, na které padla hora parmezánu, a za
necelou hodinu jsme stáli v zeleni velkoryse založeného zámeckého areálu.
Bohužel právě zvonilo poledne a Scott, který se na rizoto těšil už od chvíle,
co dával teplou mísu do auta, nehodlal déle čekat. Na nejbližší lavičce za
pokladnou rozsadil děti, každému z nich dal do ruky jednu bílou
umělohmotnou misku a dřevěnou vařečkou nabíral ještě horkou rýži a hlasitě ji
rozděloval. Děti, sedící těsně vedle sebe jako stupínky, hltavě jedly a
vypadaly jak podělenci armády spásy. Nenápadně jsem si sedla na vedlejší
lavičku a doufala, že mne s touto skupinkou, jak vystřiženou z předminulé
století, nikdo nebude spojovat. „A tady je miska pro maminku!“, nabízel mi na
dálku Scott. Rychle jsem si přisedla, snažila se ignorovat kolem chodící
návštěvníky parku, kteří se zájmem nakukovali do šálků, a soustředila se na
jídlo. „Můžeme si vás vyfotit?“, přistoupil k nám jeden starší, anglicky mluvící
pár. „Sure“, řekl Scott. „Tak, balíme, vyrvala jsem dětem a Scottovi misky.“
Myslím, že zbytku rodinny dodnes není jasné, proč nastal ten kvalt.
S kartou Niederösterreich
se dají v zámku navštívit buď prostory, a nebo se dá absolvovat
čtyřicetiminutový obchůzka cimbuří. Ze zvědavosti, jak takové cimbuří vypadá,
jsme zvolili druhou variantu. Výhled byl nádherný, skupinka malá a tak jsme se
ten den opravdu potěšili.
Jezero kolem zámku. Na zámek samotný jsme dojeli na převoze.
Výhled z cimbuří
