Troje montérky

Koupili jsme troje montérky. Tedy – Andrea a Scott, když jeli v sobotu ráno nakupovat. Vrátili se s velkým množstvím slaniny, masa a taky přinesli ty montérky. Modré pro Annu, zelené pro Williama a vínové pro Scotta. Všem třem jím to moc sluší, ale Anna to nepovažuje za dostatečně okrasné oblečení a odmítá se v nich nechat fotografovat.

Vilém v montérkách
William in his new boiler suit


Siesta na dvorku
Break in the back garden



V neděli jsme si jeli zaplavat do Falkirk. Byl to hezký bazén, kde asi každých dvacet minut zapískal plavčík a rozhoupaly se veliké (ala) mořské vlny. Anna byla nezávislák se svými křidýlky, Vilémovi trvalo, než se rozhoupal, ale pak se dokonce snažil plavat.
Odpoledne bylo pracovní. Scott a Andrea sádrovali dětský pokoj a natřeli jednu stěnu podkladovou barvou. Po podrobném zkoumání jsme došli všichni k závěru, že stěna rovná není (bylo to dosti jasné i bez té podrobné inspekce). Scott tedy zavolal sádraře meloucháře a doufejme, že se do toho příští víkend pustí.

V pondělí Scott nastoupil cestu do práce a my se vydali do Livingstonu, což je městečko asi 25 km od nás. Není ničím významné, jen tím, že se v něm nachází velikánské nákupní centrum, které člověk za den neprojde. Strávily jsme tam s dětmi příjemný půl den, který nám Anna spestřovala svým projevem. Její angličtina se začína výrovnávat češtině a problýskává tak její smysl pro humor. Tak třeba dnes:
Jely jsme kolem krav a Anna řekla: „William, rekni: kráva!“ Také už velmi jasně reaguje na otázky a odpovídá velmi jasným Yes a No. Když jsem dnes sjížděla s Annou výtahem, začala na ní mluvit jedna paní. Akcent té paní byl velmi nesrozumitelný a kromě toho se zdála být trochu chaotická. Pravděpodobně nejen mně, ale i Anně, která ji mezi patrem přerušila: „bye, bye!“ A ještě: Anna už umí říc velmi zřetelně: a cup of tea.