Masopust

Včera se slavil v Annině třídě masopust. Anna se ráno pečlivě připravovala: vzala si růžové šaty se sametovým živůtkem. Tylová sukně sahala až na zem a byla lemovaná růžovou sametkou. Do vlasů si Anna dala sametovou stužku s květinou a k tomu obula zlaté střevíčky. Stála vážně před zrcadlem, já jsem ji z dálky pozorovala a srdce mi jihlo. Až mne její mladší sestra s pusou od kakaa a rozjívenými vlasy málem porazila při honičce s Vilémem a vrátila mne tak zpět na zem, k věcem všedním.

Sophie je někdy jak malý Mauglí. Nedávno Anna u večeře líčila, jak viděla upadnout jednu paní na zem (vzhled té paní nehrál v historce roli). Sophie, která si při tomto vyprávění z mně nevysvětlitelného důvodu brousila nůž o vidličku, ji v půlminutovém odstupu přerušovala hlasitými otázkami: "A co její klobouk?", "A co její brýle?", "A co její kabát?", "A co její pes?" Velmi jsem obdivovala trpělivost Anny, která tuto příhodu dovedla do zdárného konce aniž by její způsoby zhrubly.

Když jsem včera Annu vyzvedla ze školy, viděla jsem jí na tváři, že si masopust užila. "Tak co jste dělali?", ptala jsem se jí. "Hráli jsme hry", řekla Anna nadšeně. "Jednu ti teď předvedu. Máš pytlík čokolády?"