Tři a já

Je devět večer, Scott je bohužel ještě v práci a tak jsem si vyhrnula rukávy a dávám se do psaní.

Mám za sebou velmi úspěšný večer. Děti jsem totálně ucasnovala pedagogicky laděnými hrami a Sophie si dokonce sama zalezla do postýlky. Tento rodičovský triumf se nestává velmi často, protože stolní hry, společné učení nových slovíček a čtení kolem kulatého stolu jsou tou nejnamáhavější únavu navozující metodou, jakou znám. Rodič většinou nepřečká své děti ve stavu bdělém o víc než půl hodiny. Ovšerm ta satisfakce, když jdou všechny děti bez odporu do postele a já vím, že se nebudou ještě v deset hodin večer odehrávat dialogy typu: “Co tu děláš!”, “Jdu na záchod, na co se díváte?”, ta stojí za to.

Většinou mám v zásobě několik pedagogických cvičení, která střídám jako na běžícím pásu, aby si nikdo neměl čas uvědomit, že se jím dá vzepřít. Průběžně je kořením povzbudivými slovy, nekompromisním připomínáním pravidel a klidnými domluvami, to celé v poloze hlasu "Mám to všechno pod kontrolou", což je něco tak vyčerpávajícího...

Teď všichni spí, já popíjím černý čaj s mlékem a přidávám postřeh z dnešního dne:

Anna a Sophie si hrají na Caty, kočičku. Překvapivě je Anna kočka a Sophie kočičí máma. Ještě překvapivěji dnes Sophie v tramvaji usměrňovala svojí Caty, alias Annu tak, že jí dala ruku před pusu a několikrát opakovala: “Vyndej ty zvratky.”

Z výletu na "Heiligenkreuz"