Konečně ticho

Celý minulý týden a celou neděli pracoval Scott velmi intenzivně na svém projektu. Intenzivně – tj. pravidelně do dvou hodin do rána. V reálu to znamenalo, že večery (po společné večeři) a také neděli jsem trávila sama, či sama s dětmi, zatímco Scott byl zavřený v ložnici u počítače. Scott zcela jasně ví, co dělá, protože byl v celoroční klasifikaci celé odbočky, která probíhala dnes a je přísně tajná, zařazen na první místo. Přesto jsem ráda, že tento pracovní maraton zítřkem skončí, pak ještě tři dny, kdy Scott bude v Londýně a v pátek večer se vrátíme k naší pravidelné večerní skleničce vermutu a pohodové konverzaci.

Dnešek byl pro mě náročný, protože všechny děti měly přebytek energie, ale teď už je mi fajn. Scott je v pět hodin převzal s tím, že mám dělat, co se mi zlíbí, nejlépe mimo dům, abych se odreagovala. Rychle jsem si tedy nasadila kulicha, botasky a vyrazila si zaběhat. Ještě, než jsem odešla, stihla jsem zaregistrovat Sophii, jak píše po stěně a Scotta, který vyrazil z kuchyně jako puma a posadil ji na „pauzu“, tj. na první schodek, kde si Sophie odsedí jednu trestnou minutu. Scott během mých příprav na běh také pravděpodobně zavelel k úklidu, protože kolem mě v předsíni prošla houpavým krokem Anna s kuchařskou knihou na hlavě.

Sotva jsem po návratu vstoupila do dveří, vítala mne Sophie bouřlivým „Ahói“, na které jsem reagovala jen opatrně, protože mám velké plány na tento večer – nějakou tu koupel v nerozumu, jak by řekla maminka. Nejdřív budu tlumočit, pak si přečtu módní časopis, na který sedá prach, pak si udělám kávu, ukrojím buchtu a pustím si moje oblíbené dvd: Taková normální rodinka. Scottův večer je také naplánován, po společné večeři (kterou právě uvařil) spolu uložíme děti a pak opět zapne počítač.

Teď, teď spí!