Byla svatba veliká

Prohlížím si svatební fotografie z našeho aparátu, na níchž září šťastná nevěsta a pyšný ženich. Snažím si vybavit podrobnosti Markova a Claudiina svatebního dne, ale převládá u mne hlavně vjem, že to byl den napěchovaný štěstím.


V sobotu ráno jsme se se Scottem probudili velmi brzy. Museli jsme se přichystat na matriku, kde se měl odehrát civilní sňatek. Scott šel totiž Markovi za svědka. Vzdor (moji) nervozitě, abychom tam dorazili v pořádku, jsme po cestě oba vnímali krásu sobotního rána a fakt, že ani jeden z nás netlačí kočárek. Když jsme dorazili, kývala na nás už zvesela Claudie a její sestra Michi a švagr Wofli (s kterými jsme se seznámili v předvečer svatby). Claudie byla nádherná, měla moc hezký kostýmek a s chutí zapózovala.


Potom přišel Marek a po chvíli celý obřad začal. Byl krátký a mně se na jazyk dere: „jako z Romea a Julie“, i když ti se nikdy před oltář nedostali. Jak to vyjádřit, aby to neznělo pompézně, uměle, strojeně: byl to soukromý, vřelý, veselý a zároveň hluboký příslib dvou lidí, kteří se velice milují.


Svatební obřad v kostele byl přenádherný. Claudie v šatech slonové kosti, Marek ve fraku a cylindru. Dostálo se všem tradicím: družička (naše Anna) s květinami ve vlasech, veselá Claudie házející kytici z terasy kostela, svatební polibek, později v restauraci polévka s játrovými knedlíčky, rozbíjení talíře, první tanec ženicha a nevěsty… Kromě těchto úhelných kamenů byla celá svatba protkána nádhernými nápady: mně se například líbilo hromadné pouštění červených balónů z terasy kostela. Každý balón nesl přání pro nevěstu a ženicha od jednotlivých svatebčanů napsané na korespondenčním lístku. Dojemný byl krátký film s fotkami Marka a Claudie v doprovodu jemné hudby, který vytvořili a promítali Michi a Wolfi . I jejích hry měly veliký úspěch, protože byly vtipné a měly švih.


To, že je můj bratr ženatý, mi připadne jako ta nejpřirozenější věc pod sluncem. Snad je to tím, že našel někoho, kdo tak harmonuje s naší rodinou. Odjezd domů do Skotska byl pro nás tentokrát hodně těžký, ale v duchu se často vracíme k tomu velkému dnu, kdy se naše rodina rozrostla o jednu báječnou slečnu/paní.
A na závěr pár fotoček:

Zpečetění na matrice
Registrar



Házení kytice
Who is next?



Beze slov



Dva v kiltu
Two in kilt



Dorost
Offspring



P.S.1
Scottův projev (best man’s speech)

It is traditional in Great Britain that the best man has a speech. I will say it in English and my lovely wife will interpret.

I first met Marek when I came over to Vienna to live with Katerina and her family. I soon realized what a generous, caring and intelligent guy Marek is and I thought that I actually got two for the price of one.

Marek and I did a lot of things together: going to the gym, weight lifting, boxing, skiing, going for the “occasional” drink and generally having a lot of fun together. That’s why I was a bit surprised that I’m not coming to Rome (note: honeymoon). But I guess he has lots of fun with Claudia too now.

I think that we all can see that Marek and Claudia make a great pair since they understand each other so well and they want the best for each other.

So please raise your glasses and wish Claudia and Marek a long and happy marriage!


P.S.2
Můj článek o Markovi, který vyšel ve svatebních novinách a ve kterém si rakouský šotek zadováděl. Jelikož byl text téměř nesrozumitelný, uvádím ho ještě jednou.


Já na bráchu ping hej, já na sestru pong


U příležitosti bratrovi svatby bych mu ráda v upomínku načrtla jeho vlastní portrét. Není to však lehká úloha, když se jedná o někoho, koho mám tak strašně ráda a tolik jsem s ním prožila. Chci si dát moc záležet a snad se mi podaří nastínit, kolik pro mne Marek znamená.


Všichni Marka známe a tak je prvotní charakteristika lehká. Marek je šarmér , rád je duší společnosti a vyniká v rétorice. Je také velmi chytrý – pamatuji si, jak jsem doslova zírala na jeho skripta z matematiky a v duchu jsem si z hlavy sundávala pomyslný klobouk. Je také realista nad realisty, který dokáže výborně poradit. Ještě teď cítím atmosféru pohody, která zavládla v obývacím pokoji ve Vídni, když jsem s našimi probrala můj další směr studií a došli jsme k velmi uspokojivému závěru. V tomto rozpoložení jsme přivítali Marka, který právě přišel ze školy. Nesouhlasil s mým rozhodnutím a pádně nám vysvětlil proč. Dodnes jsem mu vděčná za to, že ze mne není skoro - odborník na politické vědy a že jsem díky znalosti angličtiny tam, kde jsem.


To všechno jsou dostatečné důvod pro můj obdiv k němu. Já však pokračuji dále, přímo k Markovu jádru, které je tvořeno ryzí věrností, tou poctivou, starosvětskou, na kterou se dá stoprocentně spolehnout. A můžu říct, že je to úžasný pocit – mít za bratra někoho, kdo se snaží vysvětlit případné koniny své sestry a ještě z nich vytvoří přednost.
Napadají mne další krásné vlastností, které bych neměla opominout, ale vsadím se Marku, že až se ve čtení dostaneš až sem, že se sám sebe zeptáš: „A kdy už přijde Maďarsko?“ Tak sem s ním!
Bylo nám tuším 24 a 25, rodiče nám půjčili auto a nějaký ten peníz a my si s Markem zajeli na pár dnů do Budapešti. Bylo to náš první veliký samostatný výlet za hranice. Rozhodli jsme si nic neodepírat a tak hned za hranicemi jsme zapadli do první Cukraszda a oddali se lukulským hodům. V následujících dvou dnech jsme brouzdali Budapeští: navštívili jsme lázně v hotelu Gellert, nakoupili klobásky v budapešťské tržnici, prošli jsme se areálem hradu a také po známé Vaci Utca. Nechali jsme se inspirovat průvodcem nejen, co se týče památek, ale i restaurací a cukráren – a byla to tak zdařilá kombinace, že na celý výlet vzpomínáme dodnes.


Celé naše mládí jsme dělali věci dohromady. Namátkou z těch, které mě utkvěly nejvíce: tábory, každodenní nervy drásající cesta do školy (kdy se Marek vlekl a já za žádnou cenu nechtěla přijít pozdě), víkendové lyžařské kurzy za Brnem, kdy jsme seděli na bobku v uličce vlaku a zpívali s oddílem: My jsme banda tuláků, jezdíme jen v hytláku… A ještě: společný duet na housle a klavír, folklorní tanec ve Valášku, step, víkendy a prázdniny na chatě, každodenní hovory do noci, když už jsme oba studovali ve Vídni.



Teď je Marek ve Vídni a já ve Skotsku. Přesto vím, že se na něj mohu nadále spolehnout a kromě přátelských invektiv v duchu rodinné tradice se mi od něj dostane podpory, pochopení a zcela očividné zaujatosti v můj prospěch. No uznejte, nemám já štěstí?