Narozeninová oslava

Konec perného týdne jsme zakončili na narozeninové oslavě dvou Anniných kamarádů – Dylana a Murrayho. Téma: piráti. Celé to organizovaly obě maminky, jež spojenými silami zaplatily dvě hodiny v dětské herně, které se anglicky říká „softplay“. Je to zde běžný způsob oslavy. Taková zařízení mají většinou i kuchyňku, kde se dají naservírovat typické pochutiny britské narozeninové párty: grilované párečky, bombony marshmallows namočené v čokoládě, hrozny, brambůrky a narozeninový dort, který vypadá pokaždé jinak, ale chutná vždy stejně (mimochodem, tuhle definici jsem si vypůjčila, ale je velmi trefná). Dort je vpodstatě piškot s dvoucetimetrovou cukrovou polevou a cukrovou náplní uvnitř. Anna byla v pirátském, Vilém snesl pouze černý knírek, ostatní ze sebe strhl, Sophie měla na hlavě šátek.

Teď už je po všem, všichni tři spí hlubokým spánkem, já poslouchám oldies a s pocitem dobře vykonané práce relaxuju u počítače (a kdybychom doma měli bílé víno, byla by to fakt fantazie). Čekám na Scotta, který se má vrátit ze služební cesty v Londýně. Už to sice slyšel po telefonu, ale přesto poreferuji znovu o rodinných miniúspěších: Anna se ve školce cítí jako ryba ve vodě, Vilém dnes ráno doslova utíkal do školky a po skončení mi „teta“ řekla, že je velmi chytrý (tolik k mým obavám, že mi ho vrátí zpět se slovy: „přijďte za rok“).

Tak končím, jdu ohřívat večeři.

P.S. Když jsem dnes ukládala Viléma, díval se mi upřeně do očí a tak jsem neodolala mateřské otázce: „Miluješ mne, Viléme?“ Anna, která se u zrcadla zkoušela korále, krátce odpověděla: „Ne.“