Poslední skotský podzim

A opět je tu říjen. Pamatuji si, jak jsem před rokem opěvovala romantický podzim, načež mi babička Anička hezky po skepticku říkala do telefonu, jak mne lituje, že máme tolik listí před domem! Tento rok máme listí opět dost, ale protože vane silný vítr, tak se listí ve vírech pohybuje po chodníku a usazuje o kus dál.

Na zahradě se nám tyčí veliká cedule s nápisem NA PRODEJ. Chceme totiž prodat dům a přestěhovat se do Vídně. Přes tři roky strávené ve Skotsku byly a jsou nádherné, ovšem nic z našeho pohledu nevynahradí absenci širší rodinné základny. Scottovi rodiče jsou od nás 440 km daleko a tak nám všem chybí pravidelný kontakt s rodinou.

Po delším přemýšlení jsme se proto rozhodli pro odchod do Vídně. Scott včera zpíval jednu ze dvou skotských písní svého repertoáru, Loch Lomond, a přitom předstíral, že mu teče slza po tváři. Přesto je to ale on, kdo celé rozhodnutí „posvětil“, protože sám chápe důležitost toho, aby děti vyrůstaly v lůně rodiny a kromě toho se až dětinsky těší na biliár s tatínkem a Markem, na maminčinu dobrou kuchyni, na hrátky s Julinkou, na Vídeňské kavárny a další evropské zpovykanosti.

Další novinky v krátkosti:

Vilém začal chodit do školky, je sám na sebe pyšný a velmi rychle se učí. Začal zpívat – a to čistě, což mu Scott závidí.

Anna umí krásně slabikovat a začala psát. Její první věta (ze včerejška) zněla: Anna es a star.

Sophie vzhlíží k Vilémovu skokanskému umění a tak teď napůl skáče a napůl slézá z ušáku. Po Vilémově vzoru se přestává domáhat, ale jen vezme židli a posune ji k ledničce. Když ji přistihneme při něčem zakázaném (nahýbá si z láhve se sirupem, maluje na zeď atd.), tak reaguje pobouřeným „Óóóó“.

Vilém v uniformě



Óó!



Anna v Thurso - říjnové prázdniny