Julia

V sobotu 4.10. mne kolem druhé hodiny ranní probudil mobilní telefon na nočním stolku. Neležel tam náhodnou, celá rodina totiž už téměř dva týdny očekávala příchod jedné slečny. Konečně jsme se dočkali! Pyšný otec mi zavolal a sdělil: „Tak jseš teta Kateřina“.

První popis jsem se dozvěděla od (pra)babičky Aničky, která se s rodiči jela na Julii v neděli podívat : „Je krásná jako jabloňový kvítek.“ Maminka a tatínek pak dodali: „Má bradu po Markovi a je nádherná“.

Claudiiina sestra dala Julinčiny fotky na internet a tak jsme se i my ve Skotsku mohli kochat. O to víc se nám stýskalo, když jsme viděli Markovo a Claudiino štěstí a nemohli je s nimi sdílet.

Teď už je Julince šestnáct dnů, krásně jí, v kavárně už byla nesčetněkrát, jen s tím spánkem v noci to prý ještě není úplně ustálené. To je ale jen otázka času.

Na dokreslení té krásy pár fotek




Śťastní rodiče



P.S. Teď se ukazuje prozíravost strýce Pavla (a milovníka Jirotkova „Saturnina“), který, když se dozvěděl, že se mám jmenovat Kateřina, mé mamince prý řekl: „A to myslíš vážně?“ Doufám, že veškerá jmenná podobnost je čistě náhodná!