Svátek matek (ze šuplíku)

8. května mne

- rozveselila Anna písní„Moje máma je senzační ženská“ (Meine Mama ist ein irrer Typ.), kterou si teď často s vervou notuji.

- potěšil Scott, který vzal děti do Prátru, vrátil se s kyticí konvalinek a s řetízkem na krk, který upletl ze samých sedmikrásek.

Už sobota započala šťastně, když jsem si šla o půl deváté ráno zaběhat se Šárkou do vodního parku. Při běhu jsme probraly všechno podstatné, od bot až pod dobré školy a tak jsem osvěžená přiletěla domů. Děvčata si hrála - Sophie ležela na koberci, Anna se nad ní skláněla a vypadala zachmuřeně. Vidina kávy mne vtáhla do kuchyně, kde už Scott nalíval dva poctivé bucláky. „Už vidím hlavičku, pane doktore!“, ozvalo se z dětského pokoje. Trochu mnou trhlo, ale Scott nerušeně naléval dál, tak jsem začala mlčky krájet koláč. „Pane doktore, čeká se na vás!“, znělo naléhavě bytem. „Těď nemohu, jsem dva dny na lékařském kongresu“, odpovídal klidně Scott a s úsměvem mi podal kouřící hrnek.

Odpoledne jsem gratulovala mamince, bohužel bez písně. Slovy se dá vyjádřit hodně, mně ale někdy připadne, že s maminkou slova nepotřebuji. Že obě víme, jak ji moc miluju a jak ona miluje mne.

Protože je tak krásné počasí, tak nás to táhne ven. Buď se radujeme z krás Rakouska a nebo Jižní Moravy. Asi nejvic se mi líbí, když všichni, to jest i babička a dědeček, nasedneme na kola, jedeme po cyklostezce a hlavně se pak po cestě unavení a zaprášení (jak by stálo v klasikovi) zastavíme na zmrzlinu. Zatím se nám to povedlo jednou a byla to nádhera.

Výlet s maminkou a dětmi do Kounic a Ivančic

Kounice, splav


Naše údolí. Místo, které Marka a mne tvarovalo.


Úsek řeky před naší chatou byl dost hluboký


Naše bývalá chata


Ivančice, kde se konaly nákupy a kam směřovaly výlety s rodiči a prarodiči, pro mne zůstanou plné vzpomínek (včetně veselé příhody, které jsem jako dítě byla svědkem, kdy se na náměstí sám od sebe rozjel dědečkův zelený trabant)




Lednice v květnu a výlet na Pohansko