Cobenzl

„Nový blog máš?“, psala mi včera maminka, nutíc mne v myšlenkách k cimrmanovské necitovatelné odpovědi na její otázku. Nicméně mé jméno není Majer, a kromě toho další záznam právě vzniká pod doteky klávesnice.

Tento víkend jsme vyrazili na Cobenzl, což je lidové označení kopce v devatenáctém vídeňském okresu, Döblingu. Cobenzl, 492 metrů vysoký a nádherně zalesněný, představuje oblíbený výletní cíl Vídeňanů, a protože slunce hřálo, potkávali jsme po cestě lesem ze začátku průvody. Scott se vžil do nálady a`la maloměstské korzo tak dokonale, že si přehodil moji ruku přes předloktí a jazykově se posunul do angličtiny 19 století. Vydrželo mu to jen chvilku, nit mu přetrhl Vilém, který procházku ze začátku bojkotoval a chtěl se vrátit do auta. Scott mu sundal teplou bundu, aby se Vilém „necítil tak pohodlně“ a ejhle – Vilém se rozjařil. Anna byla po přestálé chřipce ještě bledá, ale jak Scott řekl, pohyb je zdravý za každého stavu a kromě toho „tělní štávy musí cirkulovat.“ Z tohoto výroku na mne vždycky dýchne středověk a u mého manžela, který se zajímá o vědecké poznatky všeho druhu, mírně překvapí. Výrok řadím do stejné kategorie jako některé další Scottovy teorie : „tabletku si nevezmu, ještě bych si na ni zvykl“, „černý čaj je všelék“, „když běžíš a začne tě píchat v boku, tak bolest ignoruj a ona přestane“ apod. pod hlavičku "skotská drsnost".

V družné náladě jsme došli na louku zvanou Jägerwiese, kde jsme si udělali piknik, v zahradní restauraci došlo na zmrzlinu a nápoje a pak už hajdy zpět. Celá procházka trvala asi tři hodiny, tedy ideální trénink na plánované letní zdolávání hor.

A teď ještě fotky:

Pomník Karla Luegera (1844 - 1910), vídeňského starosty

Doba jeho působení v čele vídeňské radnice je spjata s vzestupem Vídně, s budováním městské infrastruktury, industrializací města, ale též různých městských parků a míst oddychu. (Wikipedia)

Začátek výšlapu

Pohled z terasy

Vilém bojkotuje

Černý čaj a bonbony

Pohled z cesty do údolí

Jägerwiese