Vzpomínka na letní prázdniny – díl druhý, Lunz am See
Vlomím se s druhým dílem vzpomínek na letošní prázdniny. Dnes na mne při úklidu vypadl ze skříně Vilémův sandál – srdce mne bodlo při vzpomínce na to, jak krásné bylo letošní léto. V červenci a v srpnu jsem téměř denně vyrážela s dětmi na plovárnu u Starého Dunaje. Na rozprostřené dece, s mým oblíbeným čtením – týdeníkem Rozhlas a s termoskou plnou kávy po boku, mi putoval pohled od Viléma skákajícího do vody a Sofie, pilně cvičící tempa na mělčině, až k Anně, která se většinu času potápěla s dětským umělohmotným podběrákem velikosti dlaně a snažila se chytit rybu. Všichni jsme se totiž jednoho dne stali svědky toho, jak dva chlapci ulovili malou rybku a pak si ji přes celou plovárnu vítězoslavně odnášeli v obrovské zavařovací sklenici domů. Jejich maminka nám sice po straně sdělila, že na plovárnu chodí už několik let a takové štěstí měli poprvé, ale Anna tuto informaci ignorovala. Jí bylo od tohoto momentu jasné, že vytrvá-li, usměje se na ni štěstěna. Tak jsem tedy sledovala svůj potěr, občas mne ovládla panika - to když jsem se nemohla dopočítat, ovšem někdy byli všichni tři tak disciplinovaní, že dokonce došlo i na přinesené čtivo. Kolem šesté přicházel uřícený Scott, dopil zbytek mé kávy, načež jsme vytáhli pingpongové pálky a zahájili nelítostný turnaj. Z plovárny nás pravidelně vyháněla až siréna o půl osmé, která posledním zůstavším naznačovala, že musí balit.
Zlatým hřebem prázdnin byly naše tři pobyty pod stanem. O tom prvním, u přehrady Ottenstein, už jsem psala. Na řadě je teď naše výprava k Lunz am See. V Lunz am See jsme, dalo by se říci, štamgasti. Minulý rok jsme kempink objevili, a protože je tamější příroda úchvatná a ještě k tomu máme s Card Niederösterreich plno nádherných aktivit v okolí zadarmo, tak jsme tento rok vyrazili na stejné místo.
Lunz am See leží 160 kilometrů od Vídně, stále ještě v Dolnorakousku, v nadmořské výšce 600 m.n.m. Přímo v obci je do kopců vklíněné jezero Lunzer See, v kterém jsme si hodlali první den po příjezdu zaplavat. Krásná a čistá voda byla hluboká a studená. Protože rodiče mají jít dětem příkladem, tak jsem se po rázném vkročení do vody hrnula s úsměvem vpřed, ale moje tempo díkybohu brzdily kameny. Scott soustředěně začal plavat (v tu chvíli byl ve vodě jediný z osazenstva celé plovárny). Sledovala jsem ho z břehu a čekala, kdy se začne otáčet. K mému úžasu, a posléze i hrůze, se jeho hlava stále vzdalovala, až jsem pod tlakem různých katastrofických scénářů začala nejdřív decentně, později zesíleně volat ze břehu, aby se vrátil. Po dlouhé době se Scott vynořil opět u břehu, načež se ho jeden návštěvník jezerních lázní oděný do svetru přišel zeptat, z které skandinávské země pochází.
Po plavání jsme napumpovali naše dva čluny, ten dětský přivázali k velitelskému a obepluli menší část jezera. Na břeh nás zahnal hustý déšť, který vypadal velmi vytrvale. Sbalili jsme tedy lodě a mírně promrzlí a vyhládlí jsme na cestě domů navštívili z venku pohostinně vypadající restauraci. Protože pršelo, donesli nám šest horkých čajů, polévky a - jelikož po druhé hodině nic teplého neměli - mísy s ovčím sýrem. Porce i chuť nás uzemnila, sýr s chlebem a cibulí v nás mizel, a když jsme najezení a spokojení vycházeli, konstatovali jsme, že ze silného deště zbylo jen mírné mrholení, a tudíž je počasí jak dělané na krátkou procházku.
Večer byl vlahý, jen u země se držel mírný opar. Zatímco jsem vařila večeři, šly děti s tatínkem házet kameny do řeky protékající kempem.
Druhý den ráno opět pršelo, a tak padl návrh (můj) podívat se do kartuziánského kláštera v blízkém Gamingu. Prohlídka nás zaujala, klášter byl postaven roku 1330 a spočívá v něm Alžběta Lucemburská, dcera Karla IV., manželka vévody Albrechta III., která zemřela bezdětná v pouhých 25 letech (zdroj Wikipedia). Odpoledne a večer jsme se všichni rozmazlovali v termálních lázních v Göstling an der Ybbs.
Třetí den se vyjasnilo a bylo ideální počasí na vysokohorskou túru. Naším cílem byl Hochkar. Lanovka bohužel nebyla v provozu, a tak jsme se vydali na túru kolem základní stanice, která leží ve výšce 1800 m.n.m. Výhled byl nádherný a zvony krav, které se pásly kolem cesty, nás doprovázely po celou dobu pochodu. Odpoledne jsme navštívili Mendlingtal, údolí hamrů a dřevorubců. Prkennou stezku, která z většiny vedla nad pádící řekou, jsme nestihli projít celou, ale přesto to byl zážitek.
Den čtvrtý byla úlitba Vilémovi. Jakožto zapálený vlakový fanoušek si zatím ani neškrtl, a tak jsme mu a sobě dopřáli cestu vlakem Mariazeller-Bahn do poutního místa Mariazell. Cesta trvala hodinu, trasa vedla poměrně vysoko, byla plná tunelů a pohledů do údolí. Po výstupu z vlaku jsme nejdříve navštívili poutní kostel, a pak nám Karta Niederösterreich, jako už po několikáté na této dovolené, zajistila volný vstup na lanovku na mariazellskou horu zvanou Bürgeralpe (1267). Prošli jsme se lesem, pokochali se pohledem do údolí, nasbírali borůvky a pak jsme dost unavení sjeli lanovkou do centra města a vyšlápli zpět k nádraží. Vilém byl celým vlakovým zážitkem dojat a taky to dal najevo: „Thank you, daddy.“ (Na vysvětlení pro ty, kteří můj blog pravidelně nečtou: Vilém je autík a věta tohoto ražení se rovná děkovnému proslovu.). Večer jsme na závěr výpravy rozdělali táborový oheň na břehu řeky. Všichni jsme opékali špekáčky a my dospělí k tomu popíjeli velmi silný grog. Do celého dění šuměla dravá řeka, děti psaly ohnivými špičkami klacků do tmy písmena a byly tak unavené, že se nebránily, když jsme je v devět hodin poslali na kutě.
Den pátý - snídaně v ranním tichu, cesta domů za zvuků ABBY a vybalování, sušení stanu a lodí, praní atd.
Zlatým hřebem prázdnin byly naše tři pobyty pod stanem. O tom prvním, u přehrady Ottenstein, už jsem psala. Na řadě je teď naše výprava k Lunz am See. V Lunz am See jsme, dalo by se říci, štamgasti. Minulý rok jsme kempink objevili, a protože je tamější příroda úchvatná a ještě k tomu máme s Card Niederösterreich plno nádherných aktivit v okolí zadarmo, tak jsme tento rok vyrazili na stejné místo.
Lunz am See leží 160 kilometrů od Vídně, stále ještě v Dolnorakousku, v nadmořské výšce 600 m.n.m. Přímo v obci je do kopců vklíněné jezero Lunzer See, v kterém jsme si hodlali první den po příjezdu zaplavat. Krásná a čistá voda byla hluboká a studená. Protože rodiče mají jít dětem příkladem, tak jsem se po rázném vkročení do vody hrnula s úsměvem vpřed, ale moje tempo díkybohu brzdily kameny. Scott soustředěně začal plavat (v tu chvíli byl ve vodě jediný z osazenstva celé plovárny). Sledovala jsem ho z břehu a čekala, kdy se začne otáčet. K mému úžasu, a posléze i hrůze, se jeho hlava stále vzdalovala, až jsem pod tlakem různých katastrofických scénářů začala nejdřív decentně, později zesíleně volat ze břehu, aby se vrátil. Po dlouhé době se Scott vynořil opět u břehu, načež se ho jeden návštěvník jezerních lázní oděný do svetru přišel zeptat, z které skandinávské země pochází.
Po plavání jsme napumpovali naše dva čluny, ten dětský přivázali k velitelskému a obepluli menší část jezera. Na břeh nás zahnal hustý déšť, který vypadal velmi vytrvale. Sbalili jsme tedy lodě a mírně promrzlí a vyhládlí jsme na cestě domů navštívili z venku pohostinně vypadající restauraci. Protože pršelo, donesli nám šest horkých čajů, polévky a - jelikož po druhé hodině nic teplého neměli - mísy s ovčím sýrem. Porce i chuť nás uzemnila, sýr s chlebem a cibulí v nás mizel, a když jsme najezení a spokojení vycházeli, konstatovali jsme, že ze silného deště zbylo jen mírné mrholení, a tudíž je počasí jak dělané na krátkou procházku.
Večer byl vlahý, jen u země se držel mírný opar. Zatímco jsem vařila večeři, šly děti s tatínkem házet kameny do řeky protékající kempem.
Druhý den ráno opět pršelo, a tak padl návrh (můj) podívat se do kartuziánského kláštera v blízkém Gamingu. Prohlídka nás zaujala, klášter byl postaven roku 1330 a spočívá v něm Alžběta Lucemburská, dcera Karla IV., manželka vévody Albrechta III., která zemřela bezdětná v pouhých 25 letech (zdroj Wikipedia). Odpoledne a večer jsme se všichni rozmazlovali v termálních lázních v Göstling an der Ybbs.
Třetí den se vyjasnilo a bylo ideální počasí na vysokohorskou túru. Naším cílem byl Hochkar. Lanovka bohužel nebyla v provozu, a tak jsme se vydali na túru kolem základní stanice, která leží ve výšce 1800 m.n.m. Výhled byl nádherný a zvony krav, které se pásly kolem cesty, nás doprovázely po celou dobu pochodu. Odpoledne jsme navštívili Mendlingtal, údolí hamrů a dřevorubců. Prkennou stezku, která z většiny vedla nad pádící řekou, jsme nestihli projít celou, ale přesto to byl zážitek.
Den čtvrtý byla úlitba Vilémovi. Jakožto zapálený vlakový fanoušek si zatím ani neškrtl, a tak jsme mu a sobě dopřáli cestu vlakem Mariazeller-Bahn do poutního místa Mariazell. Cesta trvala hodinu, trasa vedla poměrně vysoko, byla plná tunelů a pohledů do údolí. Po výstupu z vlaku jsme nejdříve navštívili poutní kostel, a pak nám Karta Niederösterreich, jako už po několikáté na této dovolené, zajistila volný vstup na lanovku na mariazellskou horu zvanou Bürgeralpe (1267). Prošli jsme se lesem, pokochali se pohledem do údolí, nasbírali borůvky a pak jsme dost unavení sjeli lanovkou do centra města a vyšlápli zpět k nádraží. Vilém byl celým vlakovým zážitkem dojat a taky to dal najevo: „Thank you, daddy.“ (Na vysvětlení pro ty, kteří můj blog pravidelně nečtou: Vilém je autík a věta tohoto ražení se rovná děkovnému proslovu.). Večer jsme na závěr výpravy rozdělali táborový oheň na břehu řeky. Všichni jsme opékali špekáčky a my dospělí k tomu popíjeli velmi silný grog. Do celého dění šuměla dravá řeka, děti psaly ohnivými špičkami klacků do tmy písmena a byly tak unavené, že se nebránily, když jsme je v devět hodin poslali na kutě.
Den pátý - snídaně v ranním tichu, cesta domů za zvuků ABBY a vybalování, sušení stanu a lodí, praní atd.
Ranní dodělávky (do kempu jsme přijeli po půlnoci)
Lunzer See
Lunzer See - a Scott v dáli
Po studené koupeli teplá zmrzlina
Kávu tam měli moc dobrou
Děti na laně
Velitel
Zmiňovaný ovčí sýr
Procházka za drobného mrholení
Házení kamínků do řeky u kempu
kartuziánský klášter v Gamingu
klášter - Gaming, rajská zahrada (foceno přes sklo)
Vařili jsme na lavičce
Hochkar
Hochkar
Hochkar
Mendlingtal
Mendlingtal
Mendlingtal
Nádraží v Mariazell
Mariazell - poutní kostel
Mariazell - Bürgeralpe
Čekání na vlak domů
Večerní táborák
Poslední snídaně
posted by Sinclair translates | 1:03 PM
1 Comments:
Pěkný článek, ale hlavně super fotky:) Prolezli jste toho opravdu hodně, to my jsme minulý rok navštívili akorát Hochkar, i proto, že zde http://www.topsleva.cz/slevy/hochkar měli fajn slevu a phybovali se v okolí, ale i tak super prodloužený víkend:)
Post a Comment
<< Home