Katčin blog: Skotské vánoce (pokračování)

Procházím své "resty" a našla jsem mezi nimi nedopsaný blog z druhého března. Mělo to být pokračování líčení naších vánoc na Skotském severu. Protože mi maminka vždycky vštěpovala, že "není těžké věci začít, ale je těžké je dokončit", s čímž se podle mého mínění mírně tlouklo její druhé motto: "nejtěžší jsou začátky a konce", tak se nedodělku ujímám. Tady je konečná verze:

Opět ze šuplíku

Na začátek hádanka: proč nosí muži oblečení do kiltu za podkolenkou dýku, která se nazývá Sgian Dhubh (čti skin dů)? Odpověd jsem se dozvěděla včera, když jsem přerovnávala Scottův kilt a v krabičce s dýkou jsem si přečetla následující vysvětlení: Muži ve Skotsku v dřívějších dobách nevěřili stabilitě peněz a tak svoje úspory zhodnotili ve formě stříbrných ozdob na své dýce. Taková dýka byla většinou z rohoviny a nosila se v podpaží. Pokud šel muž na návštěvu, velel dobrý mrav, aby se zbavil schovaných zbraní. Protože nebylo radno být na návštěvě neozbrojen (ani ne z nedůvěry k hostitely jako spíše z obavy, kdo by do obydlí mohl vtrhnout), zastrkovali si muži jako symbol otevřenosti vůči svému hostiteli svůj nůž za podkolenku. Pokud byly praváci, tak za pravou, jestliže leváci, tak za levou.

Toliko na úvod mé druhé kapitoly o skotských vánocích. Když jsme se po příjezdu probudili, tak nám Billy s Andreou nabídli, ať necháme děti doma a vyjdeme si. Mám ráda procházku od domu Scottových rodičů ulicí dolů směrem do centra, protože je vidět na celý záliv a se zasněženými střechami byl pohled o to krásnější.

Thurso je městečko s devíti tisíci obyvately a leží na severním pobřeží v hrabství Caithness. Nejbližší větší město (a tedy i například nejbližší kino...) se nachází 177 kilometrů na jih a jmenuje se Inverness. V Thurso je kromě restaurací i několik bister, ve kterých je k mání dost široký sortiment jednoduchých teplých jídel. Základem jídelníčku je silná polévka podávaná se žemlí a máslem, nebo také párek v rohlíku na britský způsob (říká se mu "sausage roll" a jedná se spíše o klobásku zapečenou v listovém těstě). Dále se dají obědnat různé druhy taštiček se slanou náplní, pečené brambory se zálivkami atd. Káva je v těchto podnicích počertu slabá, ale polévky stojí za to. A tak jsme se se Scottem na naší procházce posilnili tuším čočkovou polévkou.

Po procházce jsme vyrazili s dětmi a Scottovými rodiči na návštěvu babičky z maminčiny strany, která bydlí v přístavním městečku Wick. Po návratu do Thursa jsme navštívili Billyho rodiče, kteří bydlí v domečku jako z cukru přímo u pláže. Všem jsme předali dárky, které se vystavily pod vánoční stromek a s unavenými dětmi jsme zamířili domů. Děti podle britské tradice dostaly po večeři vánoční punčochy, které si zavěšily na postel a už ten večer se mohly pást očima na dárcích vystavených pod vánočním stromečkem. Druhý den dopoledne, tedy 25. prosince, jsme všichni rozbalili dárky a po důkladném prozkoumání a vyzkoušení nadílky jsme vyšli s dětmi do sněhu. Odpoledne přijela Scottova sestra Tracy se svým manželem Grahamem a třemi dětmi: Dylanem, Charli a Kyranem. Šli jsme s dětmi všichni ven a po návratu nás čekalo chystání na slavnostní večeři. K té patří: krocan, náplň, bramborová kaše, kaše z tuřínu, grilované párečky obalené špekem, kapustičky, opékaná mrkev, petržel, opékané brambory a pudink. A také koruny pro děti, tzv. crackers pro dospělé, které při přetahování bouchnou a vevnitř se nachází citát a malé překvapení.

Byl to moc hezký den, všech šest dětí uslo v jedné ložnici a my dospělí jsme popíjeli v obývacím pokoji whisky & co. Úderem desáté hodiny se objevila Andrea s tácem plných hrníčků černého čaje a s vánočním pečivem, tak odlišným od našeho středoevropského. Podívala jsem se na Scotta, byl rád, že je doma.

Polévka v bistru. Oba jsme se potřebovali posilnit.