Katčin blog

Pro moji rodinu a přátele.

My Photo
Name:
Location: Wien, Austria

Monday, March 18, 2013

Na kolech

S ošlehanou tváří a s ještě teplým rýžovým nákypem na dosah načínám - obrazně - nový list blogu. Právě jsme se vrátili z kolové projížďky kolem Dunaje. Vilémova hyperaktivita a vůbec celkově dynamický způsob života naší rodiny s sebou nese to, že naše děti nemohou zůstat příliš dlouho zavřené v bytě. Jednou to trefně shrnul tatínek, když mi je s maminkou předával. Řekl: "Jsou jako vlčáci." Fakt je, že "venčit" je musíme denně.

Proto jsem navrhla okruh na kole, byť čtyři stupně a silnější vítr nejsou považovány za ideální cyklistické počasí. Anna má nové kolo pro dospělé (společný dárek k narozeninám od mých rodičů a od nás), Vilém jezdí na kole, které ještě loni vypadalo pro něj ooobrovské, Sofie bohužel opět jela na plečce, ale v Lednici ve sklepě má také nové kolo (též společný dárek k narozeninám). Scott běžel. Běžel před naší skupinou jakou maratonský běžec. V souvislosi se Scottovou zálibou v běhu si vždy, když je můj manžel ochoten vyprávět, moc ráda poslechnu následující historku. Na úvod: Scott má dobrého kamaráda Richarda, který je menší (až malé) postavy, zarytého výrazu ve tváři a vlasů do rezava (o čemž se nemluví). Scott a Richard, oba teenageři a oba běžci, se zúčastnili výcviku na základně RAF. Pro ně to byla zajímavost, pro armádu pravděpodobně možnost pokusit se získat nové rekruty. Na úvod velitel skupině hošů ze Thursa sdělil, že chce vědět, co v kom je, tak ať se připraví k pětikilometrovému běhu. Scott i Richard vyrazilli jako šipky, takže postupem času skupina běžců kolem nich prořídla až zmizela zcela. Když už se dal tušit cíl, povídal Scott dle svých vlasních slov Richardovi: “Richarde, běželi jsme co to dá, pojď, proběhneme cílem spolu.”, načež prý Richard nic neřekl, napnul síly a zvíšil tempo. To Scotta prý tak naštvalo, že tempo zvýšil též a prolétl cílem jako první. Velitel, který stál u mety, zvedl pomalu zrak od stopek protože vítězný čas byl jen o třicet sekund pomalejší, než velitelův osobní čas. Jak jsem pochopila, byla kromě běhání kolem útesů hlavní Scottovou běžeckou praxí roznáška novin. Běhal po kopcovitém rajonu a dle svého vlastního líčení noviny házel do schránek letem. Dokud nezačali chodit stížnosti, že tisk přichází ve “špatném stavu” – navlhlý a pomačkaný.

Tak tedy, Scott běžel a ostatní šlapali do pedálů Byla to pánové a dámy fantazie! Na ilustraci fotka Alte Donau, to když jsme byli už téměř doma.

V sobotu dopoledne měla Anna gymnastické závody. Dopadly velmi dobře! Anče diskutovala sama se sebou, zda bude dělat stojku na kladině či ne a nakonec ji udělala. Když jsem s ní brzo ráno jela metrem, ukazovala mi, které stránky dryáčnického denníku, který je ve vídeňském metru k volné konzumaci, každé ráno po cestě do školy čte. K mému překvapení to byl horoskop. “Mne to zajímá,” vysvětlovala Anna, “například tam stoji, že se musím uklidnit a tak.”

Sofii rostou přední zuby a přestože si občas cucá palec, nevypadá to, že rostou nakřivo. Co se týče Sofiina vzhledu, tak se nám se Scottem bohužel ještě nepodařlo jí zprostředkovat, o kolik lépe vypadá, když je umytá. Vlastní čistá tvář Sofii připadá nepodstatná a chlapečkům ve školce asi taky, protože kdykoliv Sofii vyzdvihuji, vždy na mne apeluje několik párů klučičích očí, abych si je ještě nechala hrát a přišla později. Se Scottem jsme si říkali, že i kdybychom teoreticky žili v jeskyni jako neandrtáci, chodili v kožešinách a cucali morek, že i tehdy bychom jí pravděpoobně říkali: “Ty Sofie, to ale fakt nejde, abys chodila tak špinavá.” Podobně to vidí mí rodiče, kteří tvrdí, že kdyby mohla, tak si bude zaplétat kostičky do vlasů.

Tolik dnešní zprávy. Na závěr připojuji dvě fotky našeho Viléma. Místo aby vysvětloval, co potřebuje či chce, tak velmi často jde a udělá si to sám. Dnes jsem byla fascinovaným svědkem toho, jak si mazal dva krajíce chleba. Jeden asi centimetrovou vrstvou másla, druhý asi centimetrovou vrstvou nutelly. Makabrální zvědavost mi nedala, abych se na jeho počin nedodívala. Vilém dal pečlivě oba chleby na sebe a pak se spokojeně do té kulinářské ohavnosti zakousl. Neměla jsem srdce mu chleba brát.

Alte Donau za větru


Vilém a jídlo





0 Comments:

Post a Comment

<< Home