Konečně sobota

Jelikož byl pátek hektický (byť zajímavý), tak jsem za víkend opravdu vděčná. V pátek ráno jsme děti odevzdali spolu se Scottem Sharon. Scott ji viděl poprvé a připadala mu fajn. Trošku jsme se u ní zdrželi, takže jsme pak na vlak sprintovali. Cesta vlakem do Glasgow je moc příjemná, krajina je zelená a vlnitá a vlak téměř není slyšet. Oba jsme neromanticky poklimbávali a nabírali síly.

V Glasgow jsem si vzala taxík k vrchnímu soudu a strávila celé dopoledne tlumočením. Bylo to velmi zajímavé, tlumočila jsem pro ženu obviněnou z organizace prostituce. Moje kolegyně Alena, která tlumočila pro druhého obviněného, byla moc fajn a celé dopoledne pro mne bylo zážitkem. Potom jsme si se Scottem dali sraz a šli na rychlý oběd. Protože už je to přes půl roku, kdy jsme něco podnikali takto samostatně, úplně jsme se u toho chichotali. Po obědě jsem spěchala domů, protože jsem netušila, jak 6,5hodinové odloučení příjmou děti. Jaká byla moje úleva, když jsem viděla, že si užívaly. Právě se vracely z procházky, když jsem přicházela a moji přítomnost přijaly velmi poklidně.

Dnes, v sobotu, jsme strávili odpoledne ve Falkirk v lesoparku zvaném Callender Park, ve kterém stojí také viktoriánská vila zvaná Callender House. Byla zavřená, ale prý se tam koná přehlídka vaření a bydlení, jak fungovalo za viktoriánské éry, tak se tam rozhodně ještě vypravíme. Bylo krásně teplo, jak Scott podotkl: „člověk by řekl, že je v Čechách“.

Lesopark Callenderpark
Callenderpark in Falkirk


Callender House