U zubáka

Dnes ráno jsme se vydali do Falkirku, abychom poprvé od příjezdu do GB navštívili zubaře. Protože je to zubař na pokladnu, jak už jsem zmínila ve svých zápiscích, tak byl jeho nález vskutku cenný a za žádnou cenu jsem nechtěla přijet pozdě. Do Falkirku jsme přijeli asi v 8:45 a v ordinaci jsme měli být v 9:15, tak jsme děti nechali běhat po promenádě a užívali si sluníčka a komentářů na naše děti ze strany chodců.
O skotském zdravotnictví jsem slyšela plno zkazek a tak jsem k celé věci přistupovala s nedůvěrou. Naštěstí byl opak pravdou, náš zubař, Dr. Ollerhead, byl mladý muž, vypadající velmi svědomitě. Prohlédl, prohovořil a objednal na nutný zákrok. Anna, která ten den měla na sobě své oblíbené šaty, mu velmi subtilně naznačovala, aby si jich všiml. Pořád se za ně popotahovala a několikrát vykřikla: „Dress, dress!“
Po zubaři jsme šli se Scottem na jídlo. Vzhledem ke dvou kazům, které Scott má a na které příjde řada až za dva týdny mne překvapilo, když se zeptal obsluhy: „Co máte sladkého?“
Scott se také rozhodl, že začne s dětmi mluvit česky. Začal u večeře, když chválil Williama slovy: „Hodná chlap“. Na Annu mluvil (trošku kostrbatě) česky a velmi ho potěšilo, když mu odpovídala, byť v angličtině. Teď je slyším výskat (všechny tři) v kuchyni. Venku stále svítí sluníčko, je krásně teplo, ale ne vedro, počasí jako udělané na běhání, takže po beddy-byes (dobrou noc) se Scott asi půjde proběhnout. Můj plán: zalít zahradu. Moc mne to baví, ráda si čichám k růžím a dalším kytkám a také sleduji, jak rychle mi roste koření. Až se Scott vrátí, tak ho poprosím, aby mi z půdy snesl nějaké české knihy – teď zrovna dočítám „Dům drobných radostí“.

Teď jsem otevřela mail s fotkami ze Scottovy návštěvy u přátel v Aberdeenu:

Richard, James, Scott and the children


James and Anna


The boy and the girl