Sama, sama?

Ano, a to na čtyři dny. Scott včera spontáně požádal o dovolenou na dnešek a pondělí a rozjel se i s dětmi do rodného Thursa. Už delší dobu neviděl své rodiče, svou malou neteř Charli a Dylana. Protože se musím připravit na soudní proces, který proběhne 16. října, a také mám zítra „babinec“, což je sraz Češek žijících ve Skotsku, tak jsem tentokrát zůstala doma – a jak si to užívám!

Dopoledne jsem zajela za paní na hlídání a zaplatila jí za pátek (musí se platit, i když děti nejdou) a poté jsem doma pomáhala Scottovi balit. Když jsme se všichni mírně zmoženi nakonec usadili v autě – já též, protože jsem jela do Linlithgow na narozeninovou oslavu – tak jsem zjistila, že nemohu najít peněženku. Po dvaceti minutách úporného hledání jsme se Scottem optimisticky usoudili, že musí být někde v domě a vyjeli i tak. Na oslavě, kde jsem byla jediná matka bez dětí, jsem si krásně popovídala a pak jsem šla pěšky do centra Linlithgow. Trošku mi to připomnělo Šlapanice na podzim, maloměstská melancholie, babičky a dědečkové procházející se v poledním slunku s kočárky podél jezera, majestátní hrád, krásný katolický kostel sv. Martina, kde jsem se zastavila a také přilehlý hřbitov s prastarými náhrobními kameny. Bylo kolem druhé hodiny, tedy čas oběda, ale přepadla mne chuť na chipsy, tak jsem jen pokřupovala a kochala se tím mírumilovným městečkem. Autobus, který mne měl zavést spátky do Maddistonu, mě nestál ani penny, protože nefungoval přístroj na vydávání lístků, takže jsem v růžové náladě a plná příjemných dojmů ležérním tempem došla ze zastávky k brance naší zahrádky. Vystřízlivěla jsem ale pohledem na policejního konstábla, který se zrovna snažil strčit nějaký oficiálně vyhlížející lístek do naších dveří. Hned jsem přidala do kroku, ona se zeptal na jméno a prý: „Nepostrádáte něco?“ Abych to zkrátila, ten drsně a zároveň přátelsky vyhlížející muž zákona mi přišel vrátit moji peněženku, kterou nějaký občan našel a odevzdal. Po mobilu, laptopu a digitálním foťáku je to tak už čtvrtá věc, která se nám navrátila během minimálního intervalu po zjištění ztráty.
Teď sedím u počítače a z kuchyně ke mně provonívá vůně vařícího se uzeného kolena (třetího v tomto týdnu), je čas na blog a nějakou tu mozkovou činnost.

Maminka a tatínek u jezera v Linlithgow
My parents by the loch in Linlithgow