Británie versus Evropa (a také o Anniččiných narozeninách)

Nejdřív k nadpisu. V Británii pojem Evropa znamená kontinentální Evropa. Nedávno jsem si to ověřila, když jsem četla místní plátek, který je zadarmo k mání na železničních stanicích. Při pohledu na předpověď počasí jsem se dozveděla, že ten den bude v Británii 9 a v Evropě 12 stupňů. A když mi o víkendu Scottův tatínek Billy vyprávěl o vzniku rugby, tak na můj dotaz, zda rugby přišlo z Evropy odvětil: „Ne, ne, z Británie.“ Scottovi to přišlo úplně logické!

Jak už jsem zmínila, byly jsem teď přes víkend v Thursu. Anna totiž v pondělí slavila své třetí narozeniny a tak u toho nemohli chybět granny, grandad, Scottova sestra Tracy s dětmi Dylanem a Charli a její manžel Graham. Anna má pro strýce Grahama slabost a tak se snažila Dylana, kterému nedávno byly dva a tak ještě tolik nemluvi, poučit, aby říkal svému tatínkovi tak jak se sluší: „uncle Graham“.

V Thursu bylo nádherně, v sobotu jsme byly pozváni k Tracy na bohatou večeři. V neděli zase uvařila Andrea předvánoční večeři. Byl to nadívaný krocan se všemi možnými přílohami a vánoční pudink (Anna: kudink), který byl absolutně fantastický. Celý večer měl sváteční atmosféru, za kterou jsem byla moc vděčná. Letošní vánoce totiž budeme trávit s mojí rodinou a tak byla ta předvánoční nedělní večeře to pravé ořechové.

V pondělí ráno,v den Anniných narozenin, jsme mladé oslavenkyni pogratulovali a předali dárky. V poledne jsme pak v hotelu Central v Thursu po slavnostním obědě zazpívali Happy birthday a rozbalili dort, který Andrea objednala, na kterém se na bílé cukrové polevě skvěla Annina fotka. Anna se nejvíc ze všeho těšila na zpívání a tak si celý zástup (Billy si vzal na dvě hodiny volno z práce) pozorně měřila aby se za a: ujistila, zda všichni zpívají a za b: že nikdo nevynechá slova „dear Anna“. Oči ji jen jiskřily.

Vilém byl v témže momentě na skákacím nafukovacím hradu, jelikož byl společensky unaven a tam se mu leželo nejlépe. Kolem klidně ležícího Viléma lítaly nožky a ruce, to podle toho, jakou částí těla ostatní děti dopadaly na nafukovací hračku a Scott si – znajíc ze zkušenosti tvrdost Vilémovi lebky – mumlal pod vous: „Pozor na hlavičky, děti.“

Vilém se v Thursu rozmluvil. První slovo, které s rozmyslem a jasně a také neustále opakuje je: „ještě“. Jsme tak nadšení, že ho na jeho vyzvání okamžitě krmíme a tak ten chlapec za poslední čtyři dny přibral půl kila. Dohání tak Annu, která váží jen o kilo více.

Andrea, Billy and William, Dylan, Charli and Anna









Ještě trošku z archívu. Když u nás byla nedávno moje maminka, tak jsme spolu a bez dětí jeden den podnikly výlet do St. Andrews. Bylo slunečně, byť větrno a celá cesta po pobřeží byla nádherná. Z tohoto výletu mám také pár fotek A ještě na ilustraci, jaké hřiby tu rostou u místního kostela.

Mushrooms


My mum on our trip to St. Andrew's