Mateřská wellness

Tři malé děti v domácnosti sebou nesou hodně práce a starosí. Kromě toho ovšem i magické chvíle, kdy člověk jen zatají dech a snaží se v tu chvíli neexistovat, aby to kouzlo nepřetrhl. Tak třeba předevčírem přišla kolem šesté ráno Anna do našeho pokoje. Suše se zeptala: „Kde je tatínek?“ (ten už seděl v taxíku který ho odvážel na letiště, na služební cestu). Protože jsem vstávala se Scottem, tak jsem doufala ještě v trochu spánku a nechtěla jsem se nechat zaplést do konverzace. Anna to asi vycítila, protože si ke mně beze slova přilehla. Její vlásky mi šimraly krk, něco si chvíli sama pro sebe povídala, ale asi jí to nestačilo a tak to znovu zkusila se mnou: „Ty jsi ohromná!“ Něco jsem na tu lichotku zamumlala do polštáře. Slyšela jsem, jak chvíli vyčkávala, pak se rázně posadila – s mým módním časopisem v ruce, nalistovala stránku se šaty a řekla: „Tak, které se ti líbí?“ To už jsem spánek vzdala a společně jsme se zahloubaly do otázky které hezké šaty by chtěla ona a z kterých škaredých si mohu vybrat já.

S Vilémem se mi stalo něco podobného včera odpoledne. Byla to němohra, protože Vilém ještě nemluví. Ale krásná němohra. Přišla jsem k němu do dřevěného domečku, který stojí na zahradě. Děti v něm mají červeně natřený ministolek a dvě minižidle. Vilém mne s radostí uvítal, jemně mne zamáčkl do židle, významně se na mne podíval a stoupl si na druhou židli. Pak se znovu významně podíval a stoupl si na stolek. A pak se – bez toho aby ze mne spustil zrak – roztančil.

Sophie mne zatím jen častuje úsměvy, zato ale pravidelně a vroucně. Říkám jí B.A.C.U.L.I.N.D.A.

V Maddistonu už je velmi podzimně. Mírně se ochladilo, každý třetí den zametáme spadané listí před domem a melancholickou náladu ještě umocněje pokřik dětí hrajících si na školním dvoře. Vždy, když přes něj jdu s Annou do školky, tak se dívám na hrající si děti v uniformách. Barvy školy jsou žlutá a černá, ale někteří mají bílou halenku a černou vestičku, chlapci bílou košili a černo-žlutě pruhované kravaty, některé holčičky zase šedé a černé jednodílné šaty, k tomu černé punčochy a černé lakované botky. Dnes jsem viděla školačku, která měla na šatech nalepené sluníčko a na něm napsáno „star reader“ neboli „vynikající čtenářka“.

P.S. Anna mě dnes velmi příjemně potešila, když mi po skončení úklidu chodníku přinesla dva čtverečky čokolády, protože jsem tak moc pracovala. Návrat do reality se udál, když jsem si povšimla, že jako odměnu pro sebe schovává za zády celou půlku tabulky.