Masopust

Včera se slavil v Annině třídě masopust. Anna se ráno pečlivě připravovala: vzala si růžové šaty se sametovým živůtkem. Tylová sukně sahala až na zem a byla lemovaná růžovou sametkou. Do vlasů si Anna dala sametovou stužku s květinou a k tomu obula zlaté střevíčky. Stála vážně před zrcadlem, já jsem ji z dálky pozorovala a srdce mi jihlo. Až mne její mladší sestra s pusou od kakaa a rozjívenými vlasy málem porazila při honičce s Vilémem a vrátila mne tak zpět na zem, k věcem všedním.

Sophie je někdy jak malý Mauglí. Nedávno Anna u večeře líčila, jak viděla upadnout jednu paní na zem (vzhled té paní nehrál v historce roli). Sophie, která si při tomto vyprávění z mně nevysvětlitelného důvodu brousila nůž o vidličku, ji v půlminutovém odstupu přerušovala hlasitými otázkami: "A co její klobouk?", "A co její brýle?", "A co její kabát?", "A co její pes?" Velmi jsem obdivovala trpělivost Anny, která tuto příhodu dovedla do zdárného konce aniž by její způsoby zhrubly.

Když jsem včera Annu vyzvedla ze školy, viděla jsem jí na tváři, že si masopust užila. "Tak co jste dělali?", ptala jsem se jí. "Hráli jsme hry", řekla Anna nadšeně. "Jednu ti teď předvedu. Máš pytlík čokolády?"

Lednické intermezzo

Kde je na Jižní Moravě, krajině jemně zvlněné, medem a srdím oplývající, středisko zimního sportu? V Lednici a okolí.

Minulý víkend jsme si s dětmi zalyžovali na sjezdovce v Němčičkách. Ta se ukázala jako ideální tréninkový svah pro lyžaře elévy. V neděli jsme si i s děde zabruslili na zamrzlých rybnících v Lednickém zámeckém parku. Bylo to velmi poetické, protože se dalo bruslit kolem malých ostrůvku, po cestě jsme potkávali další bruslaře (jednomu pánovi vlála šála jak na obrázku ze začátku dvacátého století) a atmosféru podtrhl minaret v pozadí. Babička s kolenem ne zcela zhojeným chválila ze břehu, když jsme se k ní po každé objížďce vraceli.

Také jsme oslavili moje třicáté šesté narozeniny slavnostním obědem od maminky (vepřová panenka, bramborová kaše, blanšírovaná kapusta, hlávkový salát s kukuřicí) a obrovským oříškovým dortem.

Teď před hodinou od nás odešla mamis, která dopoledne přišla na hodinu angličtiny. Já, tedy lektorka, jsem nám dvěma udělala kávu a přikusovala k ní maminkou přinesené dobroty. Zatímco maminka, tedy žák, marně hledala v kabelce propisku. Můj polohlasný komentář mi jen tak neprošel. Když jsme začaly procvičovat zdvořilostní konverzaci, ptala jsem se maminky: "Co znamená, když ti na konci hovoru řeknu: 'It was nice seeing you!', znamená to, že jsme se potkaly poprvé a nebo se známe delší dobu?". "Známe se už dlouho.", odpověděla maminka vzpurně. "Viděla jsem vás, jak jste kradla v supermarketu a chtěla jsem vám říct: 'Good luck!' "

V hodině jsme zabrousily na slovíčka: landlord a landlady. "To není jen majitel pubu, ale též majitel pronajaté nemovitosti.", vysvětlovala jsem. "Takže když jsme si se Scottem od Mrs Kennedy pronajali v Linlithgow dům, byla Mrs Kennedy naše landlady a Mr Kennedy byl náš landlord. Podobně jsme my se Scottem pro naše nájemníky v Maddistonu landlord a landlady.", pokračovala jsem. "Jste landlordíček a landlejdynka.", dodala maminka spokojeně.