Všední den ve čtyřech

Konečně. Scott přišel domů. Je čvrt na osm. Zasedli jsme hned k večeři (fenykl na smetaně s curry rýží) a po večeři byly děti jeho. Mně řve do ucha Abba, muzika to mého dětství. Vždycky se mi při ní vybaví, jak jsme ji s Markem poslouchali na toshibě na chatě.

Dnešní den začal velmi slunečně. Ráno se Billy s Andreou, jež u nás včerejší noc přespali, vydali na letiště do Glasgow a odtud letěli do Sorenta v Itálii. Emma přišla o půl desáté a měla děti do půl druhé.

Teď mne napadá, že se o Emmě zmiňuji poprvé, tak to musím napravit. Emma je fantastická, je solí země, je to moje veliká pomoc, která se dostaví dvakrát týdně na čtyři hodiny. V úterý vyzvedne Annu ze školky, pomůže mi uklidit či si hraje s Vilémem. Ve čtvrtek na děti dohlíží, zatímco já razím do Glasgow na kurz soudních tlumočníků. Je to londýňanka s velmi silným nářečím, se svéráznou gramatickou, s častými úlety do silně hovorového vyjadřování. K tomu všemu musí člověk přičíst dobré srdce, přímost, velkou praktičnost a schopnost vidět na první pohled podstatu věci. Když jsem ji dnes ráno u čaje líčila, jak Scottovi rodiče pozorně zkoumali a rozebírali Williamovu nemluvnost (zatím říká jenom „auto“) a jak to podle mne William nelibě nesl, tak mi na to odpověděla: Pravděpodobně si ten chlapec myslel: „Jděte mi se svým pozorováním do pr...e.“

Krátce po Emmině příchodu jsem vyjela do Falkirku, kde jsem strávila velmi plodné dopoledne: nákupy, zajištění vlakových jízdenek na prázdniny, korespondence a tlumočení z rádia v autě na parkovišti. Když už jsem hlady neviděla, tak jsem si zašla do místní kavárny na čočkovou polévku, vaječnou omeletu s hranolkami a černý čaj. Měla jsem na oběd pouhých patnáct minut, ale bylo mi tak skvěle, že jsem málem neodolala pokušení se začít houpat na židli.

Odpoledne proběhlo ve znamení her a dnešní večer bude úklidový neboť zítra přijede strýc Marek a Claudie. Už se nemůžeme dočkat.

Naše Sophie má očka překrásná...

Úsměv lišácký a krásný, proto každý den je jasný.
Naše Sophie má očka překrásná
Tak to je mnou vytvořená verze na melodii jiného, světově proslulého songu (Naše Anna má/vpředu vzadu A/uprostřed je tuplovaná/proto se jí říká Anna/naše Anna má...).

Začínám psát opět blog – velmi optimistické rozhodnutí, jelikož mám času tak pomálu, že i manikůru plánuji s předstihem dvou dnů.

Sophie se narodila 11. února ve Stirlingské královské nemocnici. Z tohoto titulu ji bude povoleno mít svatební obřad ve Stirlingském hradu – toto privilegium náleží všem královským poddaným narozeným v tomto městě a také členům hradní posádky. Ale nepředbíhejme.

Porod byl rychlý. Sophie se totiž ohlásila už noc před nocí porodní. Protože to bylo dva dny před příjezdem maminky a 12 dní před porodním termínem, tak jsme museli zavolat naší paní na hlídání Sharon, aby se ve tři hodiny ranní ujala Anny a Williama. Když jsme pak přijeli před porodnici, tak najednou kontrakce ustaly. Scott vypnul motor a navrhl krátký spánek. Po dvou hodinách jsme se probrali a protože kontrakce se už neozvaly, tak jsme se zklamaně vrátili zpátky domů. Když se kontrakce ohlásily noc na to, byli jsme oba už mnohem opatrnější a Scott řekl, abychom počkali, až si budeme opravdu jisti. V důsledku toho jsme do porodnice dorazili až když už byl odstup kontrakcí jedna minuta a hlavička a jedno ramínko byli sestouplé. Sophie se narodila za pomoci fantastických porodních asistentek do hodiny, v 0 hodin 59 minut ráno. V jednu hodinu téhož dne jsem šla domů zahájit další kapitolu našeho rodinného života – teď už v pětičlenné sestavě.

Od té doby ubělo už devět týdnů. Sophie nyní váží 11 liber (5 kg) , přičemž její porodní váha byla 3.045, tedy 6 liber a 11 uncí. To, že s metrickým systémem v Británii stále ještě bojují a většině populace nic neříká také potvrzuje fakt, že na Sophiině registrační kartě je uvedena výška 34 cm – zhola nemožné, jelikož teď měří poctivých 57 cm.

Minulý týden byl u nás na návštěvě tatínek. Nádherný týden, který začal tím, že jsem ho vyzvedla z letiště v Glasgow, následovalo plno vycházek na hřiště, po Maddistonu, návštěva předškoličky pro matky a batolata, procházka v blízkém Grangemouth, návštěvy místních kaváren s ochutnávkou tradičních lehkých obědů (saussage roll – párek v rohlíku po britsku, Scotch pie – koláč plněný masem, steak pie – tašticka plněná hovězím, ke všem chodům fazole jako příloha). Scott se s tatínkem a dětmi podíval do místního přírodního parku a podívali se na zdejší technickou atrakci – Falkirk Wheel, což je velikánské ocelové kolo, na kterém se přepravují lodě z jedné strany vodního kanálu na druhý. V pátek večer tatínek hlídal a Scott a já jsme jeli do Edinburku na seminář o dvojjazyčné výchově dětí. V neděli ráno jsem spolu s Annou a Sophii zavezla tatínka na letiště, kde jsme ještě poseděli ve Starbucks a pak se rozloučili. Netruchlili jsme ale příliš, jelikož se za dva měsíce opět shledáme a kromě toho příší týden přijede strýc Mářa v milém doprovodu.
A teď pár foteček.

Sophie - 9 weeks / 9 týdnů

V Maddistonu/ in Maddiston

Grangemouth