V duchu své tradice příprav na nadcházející tlumočení poslouchám Beach Boys, píši blog a přitom ignoruji své špatné svědomí. Je teprve půl jedenácté v noci a článek 26 o odvolání se proti vydání do ciziny není ZASE TAK dlouhý.
Hodně se toho událo, a abych nic nevynechala, začínám chronologicky:
Na začátku srpna přijeli rodiče na 9 dní. Co říct: každý den byl plný krásný momentek - mí rodiče s dětmi, debaty po večerech i se Scottem, maminka a já v kuchyni, Scott a tatínek na rybách… Rybaření s tatínkem byl Scottův sen, ačkoliv předtím rybařil snad jen jednou. Jeden večer si tedy s tatínkem vyjeli ve vypůjčeném člunu na blízké jezero a domů se vrátili až téměř za čtyři hodiny. Doufaly jsme s maminkou ve skromný úlovek, ale byly jsme zcela ohromené, když tatínek se Scottem přinesli domů dva kolosální pstruhy. Téměř jsme tomu nemohly uvěřit a nepomohl tomu ani dosti nejasný popis toho, kdo a jak ryby chytil. Ovšem když tatínek líčil, jak ho ryba kousla do nohy a Scott ho v tom zoufale podporoval, bylo vše jasné. Nakonec jsme se dozvěděli, že pstruhy koupili od jednoho rybáře - dobráka.
Po návštěvě rodičů jsme jeli na 4 dny do Thursa za granny a grandad. Proti očekávání jsme nakonec hodně času strávili v naší klasické pětičlenné sestavě, ale byly to hezké prázdniny. S dětmi jsme navštívili krásné pláže, jeli jsme se ve člunu podívat na tuleně a papuchalky a jedno odpoledne jsme si s Billym a Andreou vyjeli na fajn výlet po severo-západním pobřeží, které je mnohem drsnější, než to východní.
Minulý čtvrtek šla Anna poprvé do školy. Byla „superhero brave“ a ve své uniformě vypadala starší. Byla jsem dojatá a také moc pyšná. Nyní po týdnu školy už opadla počáteční nervozita, abychom nepřišli pozdě do školy či nezapomněli domácí úkol. Anna je ve škole od 9 do 3 a tak se Vilém doma začíná nudit. To ale brzy skončí, jelikož příští středu in on oblékne uniformu a a pošupe do školky.
Vilémova i Sophiina slovní zásoba se rozšiřuje. Sophii teď právě fascinují krávy, kterých se tu v okolí pase dost a dost. Ukazuje na ně oběma ručkama a přitom pilně cvičí: „bů, bů“. Vilém nás předevčírem překvapil, když vstal od špaget a na otázku, co chce, důrazně odpověděl: „sýr!“.
Každý večer u nás probíhá rituál pohádek. Včera mne ve funkci vypravěče nahradil Scott, protože jsem byla zcela umluvená. Scott strávil u dětí půl hodiny a když se vrátil do obýváku, byl tak nadšen svou inspirací, že mi pohádku slovo od slova převykládal. Utkvělo mi především, že v ní figuroval on sám jako daddy king, který dal na zadek každému, kdo se nehezky choval k princezně Anně, Sophii a princi Williamovi.
P.S. Je pátek odpoledne, dnešní tlumočení u vrchního soudu dopadlo výborně a nyní nahoře v ložnici koriguji blog, který jsem včera napsala ve velké rychlosti. Dole je na zbývajících 15 minut naše úžasná paní na hlídání Lisa. Slyšela jsem, jak posadila Viléma na hanbu a nyní shora poslouchám, jak ho donutila se omluvit a říci: "Nebudu plivat."
Anna jde poprvé do školy
Na prázdninách
