Katčin blog: April 2013

Já píši Vám – o fantastickém výletě, který se nám dnes povedl. Jeli jsme s dětmi do vlakového muzea ve Strasshofu, nedaleko Vídně. Celé to inicioval Alfons, jeden tatínek ze Sofiiny školky, který má doma dva vlakové fandy: Adriana a Nathana. My se s radostí přidali. Muzeum je vlastně areal bývalé výtopny, kde se lokomotivy musely vytápět, než byly provozu schopné a k této výtopně patří přilehlé depo, točna, vodní věž atd. atd. Viděli jsme elektrické modelové dráhy, od kterých jsme Viléma nemohli odlepit, také jeden velký elektrický model, se kterým mohou manipulovat děti a ještě: parní minivlak, kterým se může za 1 euro každý svést, dieselovou lokomotivu, která vás povozí po areálu (3 euro dospělý, děti zadarmo) a hlavně velké množství lokomotiv a vlaků. Vstupné pro dospělé činí 8,50 a pro děti 3,50. Strávili jsme tam čtyři hodiny, borovice krásně voněly, tráva šuměla, byl klid – zkrátka ideální nedělní výlet. Snad je to na těch fotkách také vidět.

Abych nezapomněla: Vilém dnes poprvé položil otázku “proč”. Dával si k večeři k svému oblíbenému kuřeti (když jsem je porcoval, tak mi řekl: “Prosil bych půlku.”) ještě oblíbenější kečup a nabídl ho Sophii: “Do you want some, Sophie?”, “No, thanks.”, zněla odpověď. Šokovaný Vilém, kterého pouze vyhrocené situace donutí k slovnímu výkonu, se nechápavě zeptal: “Why not?!” Pro nezasvěcené: tohe je opravdu historický první “Proč?” našeho osmiletého Viléma.

Blauer Blitz - vlak, kterým prý Alfons jezdil jako dítě. Znak na čele je zkratka ÖBB (Österreichische Bundesbahn)

Vilém byl šťastný

Ve výtopně

Lokomotivy ve výtopně

Všude byl klid

Parní minivlak

Velký elektrický model

Menší elektrický model, kterým mohli pohybovat i děti

Opět velký model, který byl jen na podívání

Sophie v jedné z lokomotiv

Pohled z mostu na výtopnu

Pohled z mostu na druhou stranu

Dieselová lokomotiva pojíždějící s návštěvníky po areálu

Točna, která dosud funguje

Jeden z vagonů z vnitřku

Točna

Areál byl úžasně velký

A všude stály lokomotivy

Sophie

Elektrický vláček

Dieselová lokomotiva, děti a Scott už čekají na odjezd

V místní občerstvení (Sophie mávala fotící Anně před objektivem rukou, proto ten učitelský pohled)

Ráda bych se podělila s p.t. čtenářstvem o fotky z posledních pěti výletů, které jsme v březnu a dubnu podnikli s mými rodiči. Vyšlápli jsme si na Dívčí hrad na Pálavě, do Hlohovce, jen se Scottem a dětmi do regionu Moravského pole, konkrétně na zámek Orth a pak opět i s rodiči do kláštera Klosterneubug u Vídně a nakonec z Moravského Krumlova procházkou údolím řeky Rokytné do Ivančic.

O Pálavě už jsem v březnu jednou psala a také o tom, že od nás děti dostaly slib, že se o výstup na Dívčí hrad pokusíme znovu. A taky ano, o posledním březnovém víkendu se k nám připojili rodiče a jelo se za Klentnici. Tentokrát jsme došli k vytýčenému cíli (2,5 km od parkoviště) po trase, která nabízela nádherné výhledy. Tatínek se dal po cestě do řeči s jedním manželským párem, jež měl nedaleko chatu. Pán i paní prý milují Provence, a tak jim někdo poradil Pálavu, která má stejný šarm a je dostupnější. Tož teď majú chatečku u Mikulova.

O dalším víkendu jsme vyrazili do Hlohovce u Lednice, Byla to ideální procházka mírně zvlněným terénem, děti byly na koloběžkách a Scott si s sebou vzal do té zimy plavky.

Třetí v pořadí bylo otevření sezóny s kartou Niederösterreich. S dětmi jsme zajeli (objížďkou, páč jsem navigovala) do zámku Orth v regionu Moravského pole. Moravské pole je malebný region na východ od Vídně, mimochodem ideální na vyjížďky na kole kolem zámků a národním parkem Donau-Auen. Prohlédli jsme si zámek (Schloss Orth) a přilehlou naučnou stezku s působivou podvodní obzervatoří (viz foto). Prošli jsme se národním parkem, který zde má i své turistické centrum a v přilehlé kavárně jsme si dali kávu a závin. Kavárna byla vybavena omalovánkami a pastelkami. Chtěla jsem se posílit a znovu vyrazit, protože naši rodinu v kavárně jen tak někdo nepřehlédne. Scott se hnout nechtěl: „Co tak spěcháš? Jak často se dostaneme do kavárny!“, zbrzdil mne a předkládal dětem nová a další zvířátka k omalování a děti malovaly a malovaly, zatímco my jsme upíjeli melange.

V klášteře Klosterneuburg jsme se s kartou Niederösterreich dostali na čísařskou prohlídku a v přilehlém Happy-Landu (součást národního parku Donau-Auen) jsme si zaplavali v bazénu a pojedli kuře.

Na následující výpravu jsem extra pyšná. S rodiči jsme vyrazili vlakem do Brna, odtud vlakem do Moravského Krumlova a pak pěšky podél řeky Rokytné do Ivančic. Opět mírně zvlněným terénem, občas nám přišel do cesty nějaký ten kopec, celková délka túry byla 16km. Zvládli jsme to všichni a v Ivančicích jsme se po zásluze odměnili. Rodiče byli vybaveni holemi na nordic walking, rohlíky s prosciutto a výbornou náladou. Naše děti netušily, jak dlouhý výlet bude, ale ušly to na výbornou a ještě u toho dělaly blbiny. Mimochodem víš vážený čtenáři, že existuje skupinová slevová jízdenka na víkend, která pro Jižní Moravu stojí 250 korun a mohou na ni jet dva dospělí a tři děti? Ne? Já jsem to taky nevěděla a paní pokladní též ne. Naštěstí ji její kvalifikovanější kolegyně poradila, že není zapotřebí platit za jízdenku 600 korun.

A co je u nás ještě nového?

Vilém se učí popisovat roční období pomocí markantních událostí a atributů ala: v zimě sněží, jsou Vánoce, v létě děti trhají trešně, jedou na výlet apod. Teprve jsme to začali cvičit a tak jsem nemohla uvěřit svým uším, když jsem večer slyšela z jeho postele vlastní kreaci: „V létě není škola.“ „Výborně, Viléme!“, jásala jsem, ale Vilém nerušeně pokračoval: „Na podzim není škola, v zimě není škola, na jaře není škola.“

Protože se Vilém jazyk neučí intuitivně, musíme většinu jazykového projevu nacvičit. Právě ho zkouším ze zvířat stylem: „Co dělají včeličky?“ Vilém: „Bzučí!“ Já: „Co dělají broučci?“ Vilém: „Lezou.“ atd. Naštěstí si ta slovíčka dobře pamatuje.

U Anny ve škole právě procvičovali vykání v dopisech. Při prohlížení jejích sešitů jsem našla její cvičný dopis, který začínal slovy: „Drahý Obermeiere!“

Sofie nás ohromuje popisem experimentů, které ve školce provádějí. Nedávno mi popisovala, z jakých vrstev se skládá Země a používala výrazy jako zemská kůra, vnitřní jádro, vnější jádro. Její výklad mne k velkému obveselení Scotta dost znejistěl, protože já sama jsem si byla jista pouze lávou.

Minulý týden přijeli rodiče na krátkou návštěvu. Šla jsem s nimi kolem čistírny, před kterou dost času dost bizarně leží dva metrákové pytle mrkve. Maminka si jich všimla a podotkla: „Podívej, tady čistí mrkev.“

Když teď píši o mamince, rovnou připíšu, že se na plotně právě doohřála její držková polévka. Tak dělám za dneškem tečku. Už jen připojím pár fotek:

Pálava, cesta na Dívčí hrad

Dívčí hrad

Hlohovec - místní rybník a Scott v něm

Kamenice u Hlohovce (chráněná krajinná památka)

Dnes se zde vyskytuje vzácná teplomilna vegetace. Začátkem dubna je tato lokalita známá masovým výskytech chráněného hlaváčku jarního. Za přírodní památku byla vyhlášena v roce 2002 o rozloze 3 ha.