Doba předvánoční

Už dva týdny uplynuly od mé třetí operace tento rok. Cítím se skvěle, asi to bude tím, že jsem šťastná.

Protože pozítří odjíždíme na tři týdny do Skotska, tak píši tentokrát útržkovitě:

Sophie se zúčastnila vánoční besídky, na které celá školka zpívala písně mnoha zemí. Přišel i tatínek a po zpěvu jsme ochutnali mezinárodní speciality.

U Viléma ve školce se peklo cukroví a rodiče byli pozváni. Protože hodně pečeme i doma, byl můj hoša rutinér.

Anička měla besídku v pátek sedmnáctého, pásmo básniček a písniček (In der Weihnachtsbäckerei) bylo precizně secvičené a vtipné.

Ve čtvrtek šestnáctého jsme se celá rodina setkali v Schönbrunnu na rozlučkový punč. Byť byl mráz, tak to byla romantika.

V pátek sedmnáctého prosince jsme s rodiči slavili českého ježíška. Byl to kouzelný večer, venku ležela bílá pokrývka, k večeři byly mušle a tradiční britský rybí pokrm zvaný Rybářův koláč (Fischerman's pie). Po večeři vyšli tatínek se Scottem a s dětmi ke kostelu na procházku a když se vrátili, ležely už dárky od Ježíška pod stromečkem. Jen neradi jsme se s rodičemi po deváté loučili.

Sophie na vánočním koncertu



Vilémovi se hudba líbila



Tento rok jsme zvládli napéct perníčky, vanilkové rohlíčky, linecké a tvarohové pirožky



Vánoční trh v Schönbrunnu


Mamis na konci byla zima


Claudinka se svým tatínkem a Kankánou


Předvánoční večeře

Anniny sedmé narozeniny (sepsáno 21. listopadu)

Máme za sebou událostmi nabitý víkend: Anna slavila sedmé narozeniny. Nejdříve jsme jí v sobotu ráno popřáli se Scottem a s dětmi. Dostala od nás brusle a panenku baletku a myslím, že jsme se trefili do vkusu. V sobotu odpoledne přišly čtyři kamarádky: Anna, Clarissa, Maria a Josephine a slavili jsme nanovo. Tentokrát jsme uspořádali soutěže v hrách (největší ohlas měl úkol, kdo nejkrásněji omaluje obrázek princezny), pojedli jsme pizzu, nakrojili dort a po dvou a půl hodinách si pro mladé slečny přišli rodiče.

V neděli se slavilo v kruhu rodiny. Ve čtyři hodiny odpoledne zazvonil můj tatínek, ověšený – tradičně - jako ježíšek. Pro děti donesl sladkost, pro oslavenkyni dort a pro mne, jež jsem v neděli ráno zjistila, že mi dochází káva, přinesl velkorysé zásoby. Za chvíli na to se dostavila Marek s rodinou.

Anna dostala od mých rodičů mimo jiné krásný kožíšek, od prababičky vyšívání a kasičku, od Marinka s Claudií nádherné hodinky a další krásné dárky. Od skotské rodiny (také od Auntie Steph, která se usadila v daleké Austrálii) dorazily sváteční šaty, hračky a také třpytné gratulace.
V průběhu oslavy jsme navázali internetové spojení s maminkou, která je na tři týdny v lázních v Karviné. Promlouvala k nám z obrazovky televize, tak jsme alespoň takto byly všichni pospolu. Nejdřív babičku pozdravily všechny děti a pak se slova chopil Marek a ptal se na důležité podrobnosti jako: „Jak vám tam vaří?“. (Videokonference přes internet je vůbec úžasná věc, když jsme to s maminkou poprvé zkusily před týdnem a fungovalo to, tak mi úspěchem ohromená maminka řekla: „Připadá mi to, jako bychom vynalezly antihmotu).

Když všichni hosté odešli, sedli jsme si se Scottem se skleničkou whisky, chvíli jsme meditovali nad krásou víkendu a pak se Scott ponořil do vzpomínek na vlastní dětství. To mě dost fascinuje. Já sama jsem jako dítě měla po škole nabitý program složený z hodin zpěvu, malování gymnastiky popřípadě doučování fyziky. Scott (prý) chodil do školy už od nejútlejšího věku sám a po vyučování většinou zůstal s kamarády venku. Protože vzpomínky na své druhy velmi často zakončí prohlášením typu: "Garry Bumfert byl moc fajn, teď je bohužel ve vězení.", tak chovám vůči těmto kamarádům z dětství určité předsudky. Velmi se mi ovšem líbilo, že všichni tak rádi cvičili. Scott vždy potěšeně mluvil o tzv. „garden jumping“ (doslova „zahradní skákání“). „Jak hezké,“ říkala jsem si, „rozcvička v zahradě“, než se ukázalo, že skákali přes zahrady sousedů.

P.S. Je večer a pročítám si zápisky ze svého denníku, který jsem si vedla mezi roky 92 a 98. Ještě před pár lety jsem se domnívala, že se k těm zápiskům už nevrátím, dnes večer jsem si uvědomila, jak jsou živé. Alespoň pro mne.
Na ukázku záznam z doby, kdy jsem za pomoci tatínka hledala ve Vídni prázdninovou brigádu. Neměla jsem povolení k pobytu ani k práci a tak hledání dopadlo podle očekávání. Je téměř k neuvěření, kam nás z pozice outsiderů dostala tatínkova vytrvalost a maminčina odhodlanost. Psalo se léto 1992.

„To byl strašný den, tatínek a já jsme jeli do "Šoping sity sid“ zeptat se na místo. Jeli jsme i do dalších obchodů, ale všude nás odmítli (s úsměvem). Byli jsme i na poště a na nádraží. Pak jsme jeli asi 2 hodiny přes Vídeň do nějakého podniku, který jsme stejně nenašli, což nás dorazilo, tak jsme jeli domů. Za hranicemi jsme koupili 40 dkg salámu a 10 rohlíků + sodovky a udělali jsme si piknik. Tak jsme pěkně zakončili den.“

Končím záznam. Teď ještě pár fotek z narozenin.

Anna B., Anuška, Sophie, Maria a Larissa


Oslavenkyně


A její sestra


Anna servíruje kávu, dědeček pyšně přihlíží