Krátká zpráva

Tak jsem se na chvíli utrhla a sedám si k počítači, abych sepsala pár vět pro blog. Jsem nahoře a právě třídím prádlo a z dola se ozývá Frank Sinatra a Scott Sinclair v duetu. Dobrá, Scott zpívá, tak já budu psát!

Nedělní ráno proběhlo nad očekávání produktivně. Děti vstaly v rozumnou hodinu a všechny (až na Sophii, která u nás už ležela) přišly k nám do postele. Vilém si velmi prakticky přinesl láhev marmelády a k tomu lžičku. Dnešek se obešel bez vylité kávy, převrácené skleničky s vodou či bez plýnek odložených o vteřinu dříve, než by bylo záhodno. Při dopoledním uklízení mi Anna krásně pomáhala – až doteď, když přišla s „osasonkovým kořenem“, jež má všeléčebné účinky. Protože jsem jí řekla, že mi může obvázat koleno, přísně se na mne podívala a řekla: „Spadlas?!“ „Příště musíš být víc opatrná.“ Scott, který právě procházel, se ptal: „Ošetříš mě také, paní doktore?“

Dnešní plán je následující: uklidit a nakoupit jídlo, cesta do parku a večer večeře se Scottovou maminkou, která k nám přijede na návštěvu. Jestli se mi mezi to podaří vpasovat odepsaní na maily, vystavení dvou faktur, učetnictví a vyplnění dvou formulářů, tak budu nadšená. A samozřejme blog: ráda bych se vrátila k naší dovolené, k britskému koloritu, který mne stále někdy dokáže překvapit a také k ženskému spolku, kam jsem začala docházet. Scott dozpívává poslední sloku, tak končím.

Tak jsem zase tady!

Už je to několik týdnů, co jsem se vratily domů z domu. Měli jsme úžasnou dovolenou a s pomocí mých rodičů jsme do těch dvou a půl týdnů vmáčkli program tak na měsíc. Podařilo se nám být se Scottem dva dny ve Vídni a měli jsme se tak úžasně, že jsme zapomněli první večer zavolat domů dětem. Šli jsme na svá „stará“ místa – na Sushi do Akakiko, do Starbucks na Maria-Hilfer Strasse a když jsme byli v centru, tak Scott zašel do své bývalé firmy na mini-návštěvu. První den poté, co jsem dotlumočila na farmaceutické konferenci, jsme se se Scottem setkali na Schwedenplatzu. V minulosti - ještě bez dětí – jsme tam chodívali každý pátek, poté co jsem Scotta vyzvedla z práce. Vždy jsme si v anglické videopůjčovně Pickwicks vypůjčili filmy na víkend, dali jsme si u stánku dobrou pizzu, toulali jsme se po středu města a povídali a povídali..

V úterý večer jsme byli pozváni na pravou vídeňskou večeří (scha-schau) k Markovi a Claudii a musím říci: klobou dolů. Soukromá teráska, lahodná krmě, byt jako klícka. Ovšem nejvíc mne omráčilo Mářovo řemeslné umění – přesně pověšené skříňky na zdi a precizně sestavený nábytek v ložnici by zalahodil i oku každého pedanta.

Ve středu ráno jsem se z Víně vrátila do Brna, Scott zůstal až do pátku a měl pánské jízdy s Markem a tatínkem. V pátek večer pak přijela z Vídně silná sestava: totiž tatínek, Scott, Marek a Claudia. V sobotu jsme se pak všichni – tedy i s babičkou - vydali do Lednice, kde se konala maminčina dodatečná oslava narozenin a při té příležitosti také rodinný sraz. Bylo úžasně, počasí přálo, ubytování bylo komfortní, nálada velmi družná. Postrádali jsme Jitku s Jurou a dětmi, kteří tentokrát nemohli přijet. Alespoň nám Erik vytiskl pár fotek – se Scottem jsme byli v úžasu, jak si jsou stále Anna a Patricie podobné. Eliška s Erikem se ujali Sophie, která se uvelebila v Erikově náručí. Konverzující skupinky se neustále obměňovaly, takže jsem si stihla popovídat s tetou Marcelkou a strýcem Jožkou (mimo jiné o jejích chovné stanici), se strýcem Milanem a tetou Hanou o životě všeobecně, ovšem jen něco málo se strýcem Jarkem (příště napravíme!). V neděli jsme všichni navštivili blízký zámek Valtice, kde i Dominik a Anna absolvovali prohlídku.
A už dosti, dále ať mluví fotky:



my mum and uncle Milan

uncle Milan and aunt Hana - in the background the rest of the family

Eliška and Erik

strý Jožka and my mum

Anna and Dominik