Katčin blog

Pro moji rodinu a přátele.

My Photo
Name:
Location: Wien, Austria

Monday, November 21, 2011

Vzpomínka na letní prázdniny – díl druhý, Lunz am See

Vlomím se s druhým dílem vzpomínek na letošní prázdniny. Dnes na mne při úklidu vypadl ze skříně Vilémův sandál – srdce mne bodlo při vzpomínce na to, jak krásné bylo letošní léto. V červenci a v srpnu jsem téměř denně vyrážela s dětmi na plovárnu u Starého Dunaje. Na rozprostřené dece, s mým oblíbeným čtením – týdeníkem Rozhlas a s termoskou plnou kávy po boku, mi putoval pohled od Viléma skákajícího do vody a Sofie, pilně cvičící tempa na mělčině, až k Anně, která se většinu času potápěla s dětským umělohmotným podběrákem velikosti dlaně a snažila se chytit rybu. Všichni jsme se totiž jednoho dne stali svědky toho, jak dva chlapci ulovili malou rybku a pak si ji přes celou plovárnu vítězoslavně odnášeli v obrovské zavařovací sklenici domů. Jejich maminka nám sice po straně sdělila, že na plovárnu chodí už několik let a takové štěstí měli poprvé, ale Anna tuto informaci ignorovala. Jí bylo od tohoto momentu jasné, že vytrvá-li, usměje se na ni štěstěna. Tak jsem tedy sledovala svůj potěr, občas mne ovládla panika - to když jsem se nemohla dopočítat, ovšem někdy byli všichni tři tak disciplinovaní, že dokonce došlo i na přinesené čtivo. Kolem šesté přicházel uřícený Scott, dopil zbytek mé kávy, načež jsme vytáhli pingpongové pálky a zahájili nelítostný turnaj. Z plovárny nás pravidelně vyháněla až siréna o půl osmé, která posledním zůstavším naznačovala, že musí balit.


Zlatým hřebem prázdnin byly naše tři pobyty pod stanem. O tom prvním, u přehrady Ottenstein, už jsem psala. Na řadě je teď naše výprava k Lunz am See. V Lunz am See jsme, dalo by se říci, štamgasti. Minulý rok jsme kempink objevili, a protože je tamější příroda úchvatná a ještě k tomu máme s Card Niederösterreich plno nádherných aktivit v okolí zadarmo, tak jsme tento rok vyrazili na stejné místo.


Lunz am See leží 160 kilometrů od Vídně, stále ještě v Dolnorakousku, v nadmořské výšce 600 m.n.m. Přímo v obci je do kopců vklíněné jezero Lunzer See, v kterém jsme si hodlali první den po příjezdu zaplavat. Krásná a čistá voda byla hluboká a studená. Protože rodiče mají jít dětem příkladem, tak jsem se po rázném vkročení do vody hrnula s úsměvem vpřed, ale moje tempo díkybohu brzdily kameny. Scott soustředěně začal plavat (v tu chvíli byl ve vodě jediný z osazenstva celé plovárny). Sledovala jsem ho z břehu a čekala, kdy se začne otáčet. K mému úžasu, a posléze i hrůze, se jeho hlava stále vzdalovala, až jsem pod tlakem různých katastrofických scénářů začala nejdřív decentně, později zesíleně volat ze břehu, aby se vrátil. Po dlouhé době se Scott vynořil opět u břehu, načež se ho jeden návštěvník jezerních lázní oděný do svetru přišel zeptat, z které skandinávské země pochází.


Po plavání jsme napumpovali naše dva čluny, ten dětský přivázali k velitelskému a obepluli menší část jezera. Na břeh nás zahnal hustý déšť, který vypadal velmi vytrvale. Sbalili jsme tedy lodě a mírně promrzlí a vyhládlí jsme na cestě domů navštívili z venku pohostinně vypadající restauraci. Protože pršelo, donesli nám šest horkých čajů, polévky a - jelikož po druhé hodině nic teplého neměli - mísy s ovčím sýrem. Porce i chuť nás uzemnila, sýr s chlebem a cibulí v nás mizel, a když jsme najezení a spokojení vycházeli, konstatovali jsme, že ze silného deště zbylo jen mírné mrholení, a tudíž je počasí jak dělané na krátkou procházku.


Večer byl vlahý, jen u země se držel mírný opar. Zatímco jsem vařila večeři, šly děti s tatínkem házet kameny do řeky protékající kempem.


Druhý den ráno opět pršelo, a tak padl návrh (můj) podívat se do kartuziánského kláštera v blízkém Gamingu. Prohlídka nás zaujala, klášter byl postaven roku 1330 a spočívá v něm Alžběta Lucemburská, dcera Karla IV., manželka vévody Albrechta III., která zemřela bezdětná v pouhých 25 letech (zdroj Wikipedia). Odpoledne a večer jsme se všichni rozmazlovali v termálních lázních v Göstling an der Ybbs.


Třetí den se vyjasnilo a bylo ideální počasí na vysokohorskou túru. Naším cílem byl Hochkar. Lanovka bohužel nebyla v provozu, a tak jsme se vydali na túru kolem základní stanice, která leží ve výšce 1800 m.n.m. Výhled byl nádherný a zvony krav, které se pásly kolem cesty, nás doprovázely po celou dobu pochodu. Odpoledne jsme navštívili Mendlingtal, údolí hamrů a dřevorubců. Prkennou stezku, která z většiny vedla nad pádící řekou, jsme nestihli projít celou, ale přesto to byl zážitek.


Den čtvrtý byla úlitba Vilémovi. Jakožto zapálený vlakový fanoušek si zatím ani neškrtl, a tak jsme mu a sobě dopřáli cestu vlakem Mariazeller-Bahn do poutního místa Mariazell. Cesta trvala hodinu, trasa vedla poměrně vysoko, byla plná tunelů a pohledů do údolí. Po výstupu z vlaku jsme nejdříve navštívili poutní kostel, a pak nám Karta Niederösterreich, jako už po několikáté na této dovolené, zajistila volný vstup na lanovku na mariazellskou horu zvanou Bürgeralpe (1267). Prošli jsme se lesem, pokochali se pohledem do údolí, nasbírali borůvky a pak jsme dost unavení sjeli lanovkou do centra města a vyšlápli zpět k nádraží. Vilém byl celým vlakovým zážitkem dojat a taky to dal najevo: „Thank you, daddy.“ (Na vysvětlení pro ty, kteří můj blog pravidelně nečtou: Vilém je autík a věta tohoto ražení se rovná děkovnému proslovu.). Večer jsme na závěr výpravy rozdělali táborový oheň na břehu řeky. Všichni jsme opékali špekáčky a my dospělí k tomu popíjeli velmi silný grog. Do celého dění šuměla dravá řeka, děti psaly ohnivými špičkami klacků do tmy písmena a byly tak unavené, že se nebránily, když jsme je v devět hodin poslali na kutě.


Den pátý - snídaně v ranním tichu, cesta domů za zvuků ABBY a vybalování, sušení stanu a lodí, praní atd.

Ranní dodělávky (do kempu jsme přijeli po půlnoci)


Lunzer See


Lunzer See - a Scott v dáli


Po studené koupeli teplá zmrzlina


Kávu tam měli moc dobrou


Děti na laně


Velitel



Zmiňovaný ovčí sýr


Procházka za drobného mrholení


Házení kamínků do řeky u kempu


kartuziánský klášter v Gamingu


klášter - Gaming, rajská zahrada (foceno přes sklo)


Vařili jsme na lavičce


Hochkar


Hochkar


Hochkar


Mendlingtal


Mendlingtal


Mendlingtal


Nádraží v Mariazell


Mariazell - poutní kostel


Mariazell - Bürgeralpe


Čekání na vlak domů


Večerní táborák


Poslední snídaně

Bez dětí (Stadtpark, Prater, Bratislava)

Po dušičkovém víkendu zůstaly děti v Lednici, maminka a tatínek nám navrhli, že si je až do úterý nechají a v úterý večer je přivezou do Vídně. V pondělí odpoledne jsme se se Scottem po práci setkali na pozdní oběd (sushi) a pak jsme zamířili ke Stadtparku, kde je krásné tradiční brusliště. Uprostřed ledové plochy se nachází malé dřevěné posezení a stánek s punčem, svařeným vínem, obloženými chleby apod. Po bruslení bylo na řadě obří kolo v Prateru. Pod dojmem nedávno zhlédnutého Třetího muže jsem vyloženě toužila se po dlouhé době opět svézt. Byla už noc, okna kabiny byla otevřená a vše bylo velmi romantizující, jak říká Anna.

V úterý (stále bez dětí) jsme se vydali do Bratislavy. Protože bylo prvního listopadu a všude zavřeno, bylo centrum příjemně poklidné. Podívali jsme se po památkách, dali si steak a skončili v krásné kavárně na hlavním náměstí. Rodiče a děti přijeli po deváté hodině večer – a to už se nám po nich stýskalo.

A nyní trochu fotek. Nejdříve z pondělka. Scott je uložil do souboru pod názvem "Rande"

Vídeňský kanál u Stadtparku

Stadtpark: brusliště

Prater: Obří kolo

Fotky z Bratislavy:

Parkovali jsme u opery

Bratislavský hrad: pohled na řeku

Bratislavský hrad: park

oběd

Bratislavské centrum je velmi malebné

Bratislava: kavárna Maximilian

Tuesday, November 08, 2011

Dušičky 2011, Brno

Pátek 28.10. jsme téměř v devět večer nasedli se Scottem a s dětmi do auta a vydali se do Lednice za babi, děde a prababi. Po cestě nám Anna vyprávěla příběh z bible. Bohužel jména zapomněla, a protože naše Ančí vypráví příběhy stejně jako moje drahá babička Anička (jež je pověstná tím, že si při líčení historky o deseti aktérech vystačí s pouhopouhým„on řekl a ona povídala“), tak jsme si se Scottem dlouho marně namáhali mozek, o který příběh se jedná. Nakonec v zápalu vyprávění Anna přišla na jméno: Ezau, a pak byl zbytek skládanky jednoduchý. Příjezdy do Lednice jsou velmi příjemné, ze zimy před domem se rychle nahrneme do vyhřáté chodby a pak do předsíně, kde už je cítit vůně pečeně nebo minimálně domácí polévky. Z prvního patra je slyšet dvojhlasné: „Ahój“ a pak dusot ze schodů. Na prababi (tedy babičku Aničku), která už hůře slyší a bydlí v přízemí, zaťukáme.


V sobotu ráno jsme před půl desátou vyjeli s rodiči a babičkou do Šlapanic, odkud babiččina rodina pochází, a kde je pohřben můj pradědeček Josef Jarolím (učitel a velký sokol), prababička Anna, nevlastní pradědeček Antonín Streit (herec), dědeček Ladislav Bouda (lékárník) a strýc Pavel – bratr maminky (veterinář). Rodiče měli věnce, naše děti zasadily tři rostlinky vřesu, zapálili jsme svíčky a pomodlili se. Také jsme navštívili tetu Vilmu a tetu Pavlu s rodinou.


Odpoledne jsme se se Scottem a dětmi strávili v Brně, mém domovském městě.


Na závěr bych chtěla zmínit jednu Anniny školní práci. Narazila jsem na tento klenot náhodou, když jsme spolu seděly nad domácími úkoly a já pro zpestření listovala jedním sešitem. Jedná se o dotazník s názvem: JSI DOBRÝ CHOVATEL DOMÁCÍHO ZVÍŘETE? Na otázky děti museli odpovědět zakřížkováním kolonky "ANO" nebo "NE". Byla jsem zvědavá na Annin postoj, protože domácího mazlíčka jsme se Scottem několikrát jednoznačně zamítli. Jednotlivé otázky a následné Anniny odpovědi v překladu znějí následovně:



1. Malá zvířátka žijí minimálně pět let. Jsi si jistá, že se tak dlouho budeš moci o zvíře starat? ANO


2. Souhlasí všichni členové domácnosti s domácím mazlíčkem? ANO


3. Jsi zdravá a bez alergií na zvířata? ANO


4. Máš dostatek peněz na věci, které tvoje zvíře bude potřebovat (viz. seznam "Výdaje za domácí zvíře")? ANO


5. Koupí tví rodiče každý měsíc krmení? ANO


6. Máš denně minimálně hodinu času na to, aby ses o mazlíčka postarala? ANO


7. Pomohli by ti rodiče či někdo jiný se starostí o zvíře? ANO


8. Je ve vašem bytě vhodné místo na klec apod.? ANO


9. Šli by s tebou tví rodiče k veterináři a zaplatili by výdaje na léčení? ANO


10. Je někdo, kdo by se o zvíře staral, když budeš na prázdninách či na dovolené? ANO


ČERVENĚ, TUŽKOU UČITELKY: Jsi si jistá? ANO



A teď už fotky:


Ve Šlapanicích u tety Vilmy a tety Pavly






U hrobu




V Brně - na obědě




Brno - Náměstí Svobody




Vilém sledující tramvaje



kostel sv. Jakuba
Když jsme v Brně, vždy se zastavíme. Před více než deseti lety jsme zde slavili svatbu.



sv. Jakub



Brno - červený kostel, pohled ze Špilberku



Lednice - jízda na poníkovi
V neděli se děti v místním Hippo-klubu povozily na Marušce, a pak jsme se vydali na krásnou procházkou po ledníckém zámeckém parku.



Lednice - zámecký park. Procházka byla pastvou pro oči.



Na výšlapy si vždy bereme termosku s černým čajem.



Lednice - Minaret



William and daddy



Lednice - Minaret



Zátiší se třemi lízátky
Vteřinu poté, co jsem zmáčkla spoušť, Anna vytrhla Vilémovi lízátko a nastala velká bitka.





Annina školní práce