Prázdninové ohlédnutí 1. (Mám malý stan...)

Tyto prázdniny byly snad jedny z nejkrásnějších. Za část mého honoráře z učení jsme koupili stan pro čtyři plus kempingový vařič s grilem a vyrazili do světa.

Nejdříve na víkend do Pfarrwerfen (o tom viz v předchozí záznam).

Podruhé za dva týdny na to opět do Salzburska, k Lunzer See. Stan jsme postavili v přítmí a dešti, ale ranní probuzení stálo za to. Snídali jsme v údolí zalitém sluncem, z okolních lesů stoupala pára, dravé peřeje řeky, která protékala kolem kempu, nám dělaly hudební kulisu. Naše první jídlo byla vajíčka na špeku a instantní káva, pro nás vrchol blaha. V tábornickém duchu jsme se po snídani se Scottem vykoupali ve vodě studené jako žiletky a odpoledne jsme vyrazili na horskou tůru na Hochkar ve výšce 1880 metrů. Když jsem zjistila, že nahoru jede pouze sedačková lanovka, tak jsem zpanikařila, ale děti a Scott mne přehlasovali. Nakonec můžu s klidem prohlásit, že posledních padesát metrů jízdy na vrcholek jsem si užila.

Stanování je návykové a tak jsme se třetí týden v srpnu vydali k Attersee, zlatému hřebu letního stanování. Kemp (mimochodem vybavený pračkou, sprchami, ledničkou, obchodem a restaurací) ležel přímo u jezera. Scott bral každé ráno děti k vodě zatímco já jsem vařila snídani, pak u kávy luštila křížovku a nakonec se netrpělivě šla podívat, kde jsou tak dlouho. Chodili jsme na houby a pak si vařili houbovou polévku, vepřové na houbách, smaženici.... Lanovkou jsme vyjeli na Feuerkogel (1600 m.n.v.), navštívili jsme Wildpark Hochkreut, kde zvířata jedla naším dětem z ruky, ale především jsme se koupali v nádherně čisté vody jezera. Po večerech, když děti spaly, jsme se Scottem četli z Dějin západní historie, kapitoly o Platonovi a s upitým vínem se nám zdály filozofické závěry čím dál tím jasnější.

Teď, těsně před dušičkami, se zdá léto dost vzdálené, ale ještě zdaleka nejsem se svým prázdninovým ohlédnutím hotová. Věrné čtenáře čeká kapitola druhá, z které nyní prozradím jen smažené bedly s kmínem z lednických lesů a klouzkovou polévka ala babička Anička .

Na závěr ještě krátký výsek dnešního odpoledne. Všech pět nás šlo k očařovi, Anna s předstihem přemýšlela o tom, jaké brýle si vybere (nebude mít žádné) a už od stanice metra měla pocit, že vidí čím dál tím méně. V čekárně Scott kousl do kyselého jazyka a požádal ji, aby paní doktorce odpovídala po pravdě a nepředstírala, že neumí číst. Nakonec nás nejpříjemněji překvapila Sophie, která ve svých třech letech z velkého lékařského křesla střílela od boku popisy: čtverec, trojuhelník, kruh... Anna na stejné otázky odpovídala s půlminutovým spožděním.

Teď je večer, sedím pohodlně zabořená do lenošky a čekám až se objeví Scott s láhví vína a dvěma skleničkami. Přišel, ale místo vína má v ruce iphone. "Mám ti něco moc zajímavého vyprávět?", ptá se dychtivě. Protože je teď až po uši ponořený do nového programovacího jazyka "Scala", tak se opatrně ptám, jestli to má co do činění s počítačem. "Nejdřív definuj počítač", odpovídá můj muž.

A teď už fotečky:

Ranní vstávání v Lunz am See




Hochkar


První ráno u Attersee