Katčin blog

Pro moji rodinu a přátele.

My Photo
Name:
Location: Wien, Austria

Thursday, February 24, 2011

Skotské vánoce - cesta na sever

Začínám nový zápis a přitom mi hraje písnička 500 miles od skotských Proclaimers. Kromě toho, že je to hymna skotského fobalu, tak je to také vyznání lásky tzv. bez kudrlinek: "I would walk 500 miles and I would walk 500 more, just to be the man to walk a thousand miles and fall down at your door". (Přebásněno: "Urazím pět set mil a pak dalších pět set, abych byl tím, kdo ujde tisíc mil a padne u tvých dveří."). Protestantská sebekázeň až za hrob a žádné: "...vínečko rudé, jsi od té druhé...". Pamatuji si, jak jsem ještě na kolejích v Edinburku Scottovi přeložila pár moravských lidových do angličtiny a zarazila jsem se až o jeho šokovaný výraz v obličeji. Ještě pár desetiletí a snad na ten zážitek úplně zapomene.

Tady je link na zmiňovanou píseň, stačí kliknout a rozehraje se: http://www.youtube.com/watch?v=tM0sTNtWDiI

K naším vánocům ve Skotsku. Už je to sice téměř dva měsíce, ale jelikož byly nezapomenutelné, tak snad bude popis věrný. Tentokrát jsme se do Skotska vydali na tři týdny a odlétali jsme do Edinburku v sestavě dva dospělí, tři děti, čtyři kufry a dvě tašky. Letěli jsme v devět večer z blízké Bratislavy a na palubě bylo tentokrát tolik dětí, že měl podle Scotta kapitán zazpívat ukolébavku. Do hotelu Premier Inn, který se nachází asi 15 minut autobusem od centra Edinburku, jsme dorazili kolem jedné hodiny ranní - ubytovaní jsme byli na šestém poschodí a tak stál výhled z okna zato. Sníh v ulicích byl velmi vánoční, ale bohužel se v Británii moc se sněhem nepočítá a došlo tudíž k dopravnímu kolapsu. I přílet a odlet samotný se nám povedl jen tak tak. Den před naším odletem do Skotska bylo letiště v Edinburku zavřené a den po našem odletu domů opět nepremávalo.

Původně jsme plánovali úterý, středu a čtvrtek v Edinburku, ale při představě, že se na vánoční svátky nedostaneme na daleký sever (kam vede jedna, slovy jedna silnice, která se v případě sněhu uzavírá,) jsme s pomocí Scottových rodičů po dlouhých peripetiích zarezervovali autobus na středu ráno. Sehnat narychlo náhradní dopravu nebylo jen tak, protoze podobně jako my uvažovalo velké množství Skotů. Do zařizování Scott zapojil i svého kamaráda Jamese, který měl alternativně z Aberdeenu organizovat pronájem auta pro nás pět. Jamesova rešerše netrvala ani deset minut a když zavolal nazpět a mluvil po telefonu se Scottem, tak jsem cítila, jak z obou sálá nadšení. Řeč byla o "velkém a velmi silném autu", kterým sice neměl být kadilak, jak jsem si představovala, ale něco velmi podobného. Scott byl unešen a jen fakt, že by odstavení auta u severního pobřeží (kde by si ho pronájemce vyzvedl) stálo více než samotný pronájem způsobil, že nápad zpomaleně zamítl.

Ve středu ráno jsme se - jak maminka říká - "šťastní jak škovránci" nalodili i s dětmi do autobusu a začala naše devítihodinová cesta na sever (s jednou pětiminutovou přestávkou). Anně se jízda přejedla velmi rychle a po čtyřech hodinách bez přestávky začala plakat, že už to nevydrží. Scott neměl to srdce jí řici, že ještě musí pět hodin vydržet. Sofie spinkala a nebo se mazlila, Vilém sledoval auta a četl si v časopise pro vlakové nadšence. V Thurso na nás na autobusové zastávce se dvěma auty čekali Billy s Andreou. Unavené děti okamžitě ožily, na nás rodiče padla únava. Vzpamatovala nás až koňská dávka whiskey, pro skotsko typický pokrm "mince and tatties" (neboli smažené sekané hovězí s bramborem) a pudding (tedy dezert). Byli jsme šťastní, že jsme u cíle a tak vánoční prázdniny mohly začít.


Pohled z
hotelu



Pohled na hrad, Edinburgh, Princess street


V úterý večer jsem zajela do blízkého Linlithgow pozdravit své kamarádky. Zleva: Lindsey, Valerie, Georgina a já


Scott doma