Letní prázdniny – díl první, Vídeň na kole

Mám před konferencí, podklady vytisknuté, děti v pyžamu s tatínkem sledují večerníček. Takže mi nic nebrání začít s přípravou. Konec konců mi to dnes kladla na srdce i Anna: “Maminko, udělej si všechno dnes a budeš mít volný víkend.” Vůbec jí přitom nenapadlo, že tutéž radu jsem jí půl hodiny před tím dávala já, když jsem jí vysvětlovala, proč nemá odkládat domácí úkoly. Měl pravdu Oscar Wild, jehož Lord Goring pronesl, že: Dobré rady musíme předávat druhým. Je to ostatně jediné, co se s nimi dá dělat. Nicméně do práce se mi ještě nechce a tak se pouštím do blogu, neboť od mého posledního zápisu uplynuly už tři měsíce. A téma je jasné – naše prázdniny.

O každých letních prázdninách se domnívám, že jsou to zatím ty nejhezčí, a přesto je ty další “přetrumfnou”. Jsem vděčná, že je o čem psát a čím se potěšit. Letní cvrkot u nás začíná už s prvním teplým dnem. Vyrážíme do polí, do lesa (především v Lednici) a do hor. Krásný zážitek se nám podařilo ulovit o jednom červnovém víkendu, kdy jsme nasedli s dětmi do motoráčku, který třikrát za den odjíždí z malebného lednického nádraží směrem na Břeclav. Vystoupili jsme na třetí zastávce, která se jmenuje Charvatská Nová Ves, a která je jen udupaným perónkem v lese. Nasedli jsme všichni na kola, vyjeli z lesa a do nosu nás udeřila tak intenzivní vůně heřmánku, že se mi rázem vybavila heřmánková louka za mostem v Bránicích, kudy jsme chodily jako děti na rodinné výlety do Ivančic. Sophie na svém starém kole trpělivě drkotala po polní stezce (“Rachotí na tom, jak kdyby jela na traktoru”, poznamenal jednou o jejím postarším kole dědeček.), zatímco Anna, která kolem mne několikrát prošuměla potichu jako orlík, se čas od času zastavila, aby si postěžovala na jemný cvrkot řemene.

I ve Vídni se dá na kole leccos podniknout. Protože bydlíme blízko Starého Dunaje, tak se někdy vydáváme na cyklostezku vedoucí podél tohoto slepého ramene. Za hezkého počasí je na vodě vidět plno plachetnic, člunů, šlapadel a dokonce i prámů, na kterých u stolu pokrytého bílým ubrusem sedí hosté, pomalu driftují a číšník jim podává krmi a čas od času poopraví směr plavby.

Oficiálně začaly letošní letní prázdniny prvního července, tedy v poslední školní den. S Ančí jsme se po rozdání vysvědčení setkaly na Floridsdorfu s babičkou a dědečkem. Kromě vysvědčení si Anna na sraz přinesla i pohár za první místo ve školním maratonu ve své kategorii. Když se chtěla fotit, měla dilema, jestli má mít v ruce pohár nebo vysvědčení. Nakonec vtiskla trofej do ruky dědečkovi, který ji opět vracel se slovy: “To si nech, aby to nevypadalo, že dědeček vyhrál pohár.”

První týden prázdnin jsem měla volno a strávila jsem ho se svojí prvorozenou. Nádherně. Po snídani (Vilém a Sophie ještě chodili do školky) jsme se vydaly na kola a směr určila Anna. Nejčastěji na tzv. Donauinsel, tedy uměle vytvořený ostrov uprostřed Dunaje, který je dlouhý přes dvacet kilometrů a je sportovní oázou Vídeňáků. Naším oblíbeným místem je vodní hřiště “Wasserspielplatz”, kde se dá jezdit na malém voru sem a tam, hrát si ve splavu, přecházet přes potůček na zavěšeném lanovém můstku atd. Jeden den jsme kola vysadily a vydaly se do Dolního Belvederu na výstavu obrazů Hanse Makarta – velmi jsme obdivovaly portréty dam v krásných šatech.

Připadne mi neuvěřitelné, že od té doby uplynuly už tři měsíce. Anna začala chodit do druhé třídy a má jiné starosti. Nedávno mi líčila, jak ji spolužák Semír zlobil, a když se o přestávce paní učitelka ptala, kdo začal, vytáhla prý Anna list papíru, na který si sepsala průběh událostí (“Víš, maminko, já občas zapomínám, tak si důležité věci raději napíšu.”). Na řečeném listu bylo napsáno: BYL TO SEMÍR. Sophie také spěje a včera ze dne na den přestala ráčkovat. Byli jsme se Scottem v šoku, protože nás fascinovalo, když nám občas vyprávěla o kamarádce jménem Samira (Samíua) a vždy nás rozveselilo, když se Sofie ohražovalo proti něčemu slovy: “Nemáte pravdu”, neboli “You are wrong” (jú á uong). Přesvědčovali jsme se jí, že její bývalá výslovnost byla rozkošná, ale dívala se na nás jak na pitomce. Tak jsme rezignovali a Scott poznamenal, že je to "konec jedné éuy". Vůbec se Sofinčina slovní projev zlepšuje. Nedávno si stěžovala, jak je nespravedlivé, že ONA je k Samíře velmi zdvořilá a SAMÍRA to nedocení a odsekne jí. „A copak si jí řekla zdvořilého?“, ptal se zvědavě Scott. „Řekla jsem jí: ‚Prosím tě, buď tak laskavá a neřvi.“

Bohužel musím končit, už bije desátá hodina. Ale prázdniny – alespoň ty na blogu – právě začaly.

Heřmánkové pole u Charvatské Nové Vsi

Na nádraží v Lednici

Ve Vídni na kolech

Podél Alte Donau vedou krásné cyklotrasy

I Donaupark na kole je požitek (na pozadí budova UNO)

Rozdávání vysvědčení

Místo vysvědčení jsou v první a druhé třídě tzv. penzovní knížky

S babičkou a dědečkem před návštěvou cukrárny

Belveder

Donauinsel

Koupání u Dunaje