V době před svátky nás pozitivně naladil Vánoční koncert Sophiiny školky. Konal se ve velmi moderním kostelíku, děti, oblečené do krojů svých zemí, tvořily krásně barevnou skupinu a rodiče v publiku též. Po koncertu se nad bufetem s pokrmy z různých koutů světa proplétala Lingua franka, angličtina, s ruštinou, polštinou, portugalštinou, němčinou, španělštinou, čínštinou a dalšími jazyky. Během vystoupení děti zazpívaly asi dvacet písní, každou z jiné země, tedy v dvaceti různých jazycích. Českým zástupcem byla „Kočka leze dírou, pes oknem” neboli v podání větší části německy mluvících dětí: „Kočka leze dírrrrnhou“. Až na to ráčkování byla výslovnost perfektní. Slovenským zástupcem bylo mimochodem mnohem dynamičtější: „Tancuj, tancuj, vykrúcaj, vykrúcaj“. Moje nejoblíbenější melodie jsou brazilská „Samba lelé“, izraelská „Hava nagila“ a ghanská „Tue, tue“.
V posledním týdnu před prázdninami k nám přišli rodiče na předvánoční večeři. Podávala jsem tradičně (protože už podruhé v pořadí) tzv. Fish pie, zvaný také Fisherman’s pie, alias Rybí koláč. Návod na postup při výrobě v češtině lze nalézt na následující zajímavé webové stránce:
http://sanger.foodblogs.cz/2009/01/rybi-kolac-aka-fish-pie/
K receptu bych chtěla poznamenat, že uzená ryba zvýrazní chuť celého pokrmu (na chuť dávám 200 gramů uzeného lososa a také přidám oblíbené krevety). Jedná se o báječně lehkou a dobrou krmi – jedinou, po které si moje maminka dává nášup.
A teď už k Vánocům v Lednici - byly úžasné! Když jsme večer, dvacátého třetího, přijeli, svítila v oknech do tmy jednoduchá vánoční světla. Ráno na Štědrý den děti a Scott strojili stromek, maminka vařila svou pověstnou rybí polévku, babička Anička, jako každý rok, obírala rybí hlavy, tatínek snášel do kuchyně dobroty a já jsem aranžovala cukroví. Na oběd byla šafránem sytě zbarvená rybí polévka a do ní na másle opečené houstičky. Odpoledne jsem – tak jako každý rok – zasedla ke klavíru, abych oprášila vánoční koledy. Scott, který měl sebou flétnu, trénoval vánoční koledy před počítačem - pouštěl si je na youtube a kopíroval. Po společném zpěvu směsice českých a britských koled jsme celá rodina zasedli ke štědrovečerní večeři. Kapr z místních vod byl křehký, jako předkrm nechyběly šunkové rolky plněné křenovou šlehačkou (u kterých si vždy vzpomenu na svého dědečka Ladislava) a bramborový salát bez majonézy byl opět klasa. Po večeři jsme se Scottem oblékli děti a vydali se na procházku. Ve stmívající se ulici svítila vánoční světla v sousedních domech, všude bylo ticho a děti se dohadovaly, která padající hvězda je letící Ježíšek. Právě, když jsme po návratu domů otevírali dveře do předsíně, ozvalo se zvonění, takže bylo jasné, že jsme tento rok Ježíška opět propásli.
Neméně čarokrásný byl i Silvestr. V poledne maminka servírovala výbornou ovarovou polévku a do ní jako přílohu v misce čočku. Večeře začala modlitbou, po níž tatínek naporcoval a všem podal čumáček z prasečí hlavy, pak následovaly ovarové hody. Maminka je kuchařský mistr, i ten její jablečný křen by se dal jíst jako samostatný pokrm. Po večeři jsme hráli všichni šarády (tj. jeden němě představoval film nebo knihu a zbytek skupiny se snažil uhodnout název), hru s úkoly – každý vylosoval jméno, popsal úkol ke splnění a pak se podíval a přečetl, komu je úkol určen. A nakonec Člověče, nezlob se. Ohromné bylo, že hráli všichni – ti nejstarší i ti nejmladší. Protože nás bylo tolik, tak jsme napřed museli losovat, kdo s kým bude Člověče, nezlob se hrát. Nakonec se soupeřilo ve skupinách: babička a maminka (babičce bohužel padala hlavně dvojka, až někteří z nás nevěřícně kroutili hlavou, že tak to přece dál jít nemůže – ovšem babička novým hodem přesvědčila, že dvojek má na skladu ještě neurekom), tatínek a Vilém (oba pánové hráli velmi věcně), Anna se Sophii (které se občas hádaly, která z nich bude házet kostkou) a já se Scottem (přiznávám, že hráčská vášeň mi mírně zatemnila mozek a mlha se rozestoupila, až když jsme dorazili do vítězného cíle).
Tolik k naším rodinným rituálům. Plánuji ještě jednu kapitolu, která bude pojednávat o naších výletech. Zatím se loučím, jdu na kutě.
P. S. Odbočka do reálu: Dnes večer panoval nádherný klid. Děti šly po přečtení pohádky bez reptání spát, Scott si už dvě hodiny čte a já si, se skleničkou vína na nočním stolku, pročítám jakési jazykové pojednání. Poklidnost celé scény mi připadá tak neuvěřitelná, že mi to nedá a čas od času na to Scotta nadšeně upozorním (zatím jsme totiž kvůli adaptaci z prázdninového do školního/pracovního režimu byli tak unavení, že jsme usínali o půl desáté při rožnutém světle). Když už asi po desáté nečekaně okomentuji, jakou si to děláme nádhernou intelektuální rundu, povzdechne si Scott: „Já se SNAŽÍM.“ No jo, no. Už mlčím.
A teď ještě fotky:
Tři dopisy Ježíškovi - Anna neponechala nic náhodě, svoje psaní umístil co nejviditelněji
Rybí koláč
Vánoční koncert
Scott si opakuje koledy
Maminčina rybí polévka
Vánoční dekorace v Lednici
Děti si užily českých pohádek
Babička, maminka a já
Štědrovečerní večeře
První svátek vánoční - přijel Marek s rodinou
Rodiče s Karolínkou
Vilém a stromek
Sophie s Julinkou
Karolínka
Marek s babičkou
