Já vím, nadpis není zrovna svižný, ale zcela pravdivý. Scott včera večer přijel z týdenní služební cesty. Dnes ráno mi udělal kávu a přinesl mi ji se dvěma (!) sušenkami do postele. Probrali jsme můj týden s dětmi a jeho týden v Londýně. Cítím, jak ze mne spadla tíha starosti o tři děti, už jsme na to zase dva.
Scott mi přinesl z Londýna dárek: krásné bledě modré korále. A protože věděl, že Anna mi bude dárek závidět, tak jí přinesl taky překvapení: nádhernou růžovou peněženku na mince ze saténu s vyšitými kytičkami a motýly. Měla veliký úspěch a Anna mu dala obrovskou pusu, která měla podtón velkoleposti. Scott se štěstím napřímil.
Byla jsem ráda, že jsem došla ocenění za ten týden, kdy jsem na děti byla sama. Scott mi povídal, že dokonce zmiňoval i taxikáři, jak jsem teď doma se třemi dětmi a zatímco on byl týden pryč, na což prý ten řidič odpověděl: „Chudák ženská!“
Ještě k tomu krásnému sobotnímu ránu: teď sedím s kávou u počítače, zatímco děti s tatínkem snídají v kuchyni. Právě jsem si přečetla moc hezký email od Pavly a jsem moc ráda, že jsme po delší době opět v kontaktu. No a v neposlední řadě mi Scott před chvílí řekl, abych si vyjela sama na setkaní českých maminek v Edinburku, které se koná dnes dopoledne. Pojedu, vezmu sebou české knížky na výměnu a snad přijedu s bohatou kořistí nazpět.
Ještě k dětem:
Sophie objevila pupík. Hrozně ráda se na něj dívá. Protože má ale velký apetit, tak po včerejší večeři přes bříško nemohla pupík najít.
Vilém začíná mluvit. Nejvíc mu jdou slova: pohádka, tokej (jogurt), banán, džem, len (ven), auto, daj (dej)… Neumí říct V a tak je to: „Ile“. Nejraději pije nezředěný sirup. Když ho přistihnu, jak si přihýbá z láhve, tak mu naliju do skleničky a rozředím vodou. Někdy je to pro něj ovšem moc slabý odvar, tak jde beze slova ke dřezu a skleničku vylije. Jeho teta ve školce ho charakterizovala jako „muže činu“.
Anna mne překvapuje svými obraty typu: „To jsem rozčilená.“ „To jsem z toho paf.“ „Mami, ty mi přidáváš práce.“ (za to šla na hanbu) apod. Nedávno jsem ji slyšela odpočítávat: „Tři, dva, jedna, zero.“
Pro ilustraci také připojuji email z nedávné doby:
Ahoj decka,
pisi kratce. Dnes vecer jsme se s Annou divali na jeden film na motivy romanu Jane Austinove. Po hodine jsem vynesla Annu nahoru do postele, protoze kladla otazky typu: a proc je smutna? A proc ji nema rad? A proc ma na sobe pyzamo? Ma hezke saty? A proc ne? Tak jsem ji vysvetlila, ze hrdinka ma rada jednoho pana a ze si mysli, ze ji on rad nema. Nato Anna rekla: ja myslim on zamiluje a ona dostane hezke saty (a darek, dodala).Jeste jednou sesla za mnou, protoze chtela, abych ji nasla jeji "comfortable pillow", coz je ruzovo bily kostickovany polstarek od maminky. Kdyz jsem zhasla, ozvalo se ze tmy: papa, prdelko.Vilem spi rozvaleny jak sedlacky synek, s kucerami pres celo. Pakatl Lolan. Sophie je kulata jako selka od Domazlic.Moc zdravim a libam
Katka
