Po promoci

Nejdřív zápis z pondělí, 20.11., kdy jsem čekala na soud v internetové kavárně:

Zpátky v Elephant House

Je devet patnact rano, sedim v internetove kavarne blizko vrchniho soudu a cekam na preliceni, ktere ma zacit v deset. Kolem se rozleva vune cerstve prazene kavy a muj hrozinkovy snek take vypada vabive. Jsem tu hlavne proto, abych si vytiskla podklady, tak doufam, ze panove u baru brzy zprovozni tiskarnu.

Vcerejsi nedele byla POHODOVA. Udelali jsme si s Vilemem bene, hrali jsme si na zahradce, Vilem pak jedl hrozinky, sedel na schodech, ignoroval me volani, aby mi prisel dat pusinku a sledoval auta. Take jsme sli na prolezacky a protoze Vilem trval na auticku, tak jsem celou cestu do kopce v podrepu tlacila Vilema na jeho miniaturnim aute. Mluvila jsem se Scottem, ktery mi licil, jak si cela rodina v nedeli vysla do termalniho bazenu Oberlaa a v sobotu sli panove na billiard, pricemz tatinek vyhral. Mimochodem, kdyz jsem v sobotu mluvila s maminkou na telefonu, tak jsem slysela, jak Anna prisla do predsine a rekla: "all done". Maminka se ji zeptala: "Co je to, all done?" a Anna, nez jsem ji to mohla vysvetlit rekla: "Anna hotova". Moje mala tlumocnice!
Uz se tesim, az dnes prileti. Nemuzu se dockat, jen doufam, ze se soud nepotahne celou dobu, co tu bude maminka.


Po promoci

Scott a Anna už jsou zpátky a s nimi přijela na deset dní maminka. Jela jsem je vyzvednout do Glasgow Prestwick v pondělí odpoledne.
Po cestě mi líčili dojmy a tak to krátce shrnu. Kromě rodičů, babičky, Scotta a Anny přijeli: strýc Jožka a teta Marcelka, s nimi Eliška, dále strýc Jarek a teta Marta, strýc Milan a teta Hana. Promoční obřad proběhl velmi důstojně, zazněla řeč v latině a akademici byly vyzvání, aby poděkovali svým rodičům. Z celého popisu vyznělo, jako by snad promoce farmaceutů probíhala velkolepěji, než promoce magistrů filozofie (alespoň si nepamatuji, že by nám zpívali Gaudemaus igitur), nuže tedy dobrá. Po promoci následovala lahodná krmě nedaleko univerzity a následný odjezd rodiny domů. Na ilustraci přikládám pár fotek na konci záznamu.
V tomto týdnu jsem tlumočila pravidelně u soudu (stále ten proces s obchodníkem s prostitutkami), maminka byla jednou v Edinburku a jednou jsme spolu byly v Linlithgow na kávě. Včera večer maminka hlídala a tak jsme si se Scottem vyrazili z kopýtka ve Falkirku, šli jsme na thajskou večeři a pak na film o mafiánech. Říkala jsem Scottovi, když jsme si kupovali lístky, že mám pocit, jako bych se nechala přemluvit k jízdě na horské dráze (na které se pravidelně bojím a je mi špatně). Ale stálo to za to, film se jmenoval The Departed, s J. Nicholsonem, M. Damonem, L. Dicapriem. Doporučuji.

Kdo je čí miláček?
My brother Marek (Mag. pharm) and Anna










,
Maminka a Scott
My mum and Scott

Two gentlemen and a lady















Celá spočnost
My family

Scott a Anna ve Vídni

Protože se v pátek konala Markova promoce, tak Scott a Anna jeli jakožto rodinná delegace ve středu do Vídně. Vlastně jsem to měla být já a Anna, ale vzhledem k mým pracovním závazkům jel nakonec Scott (když jsem mu ještě minulý týden svěřila, že pořád doufám, že soud, u kterého mám tlumočit se odročí a já přece jen pojedu, namíchl se, že prý si s ním nemám tak zahrávat – no, řekl „vorat“, jelikož se už moc těší). Soud nakonec začal v pondělí a ve středu jsem ty dva vezla na letiště. Glasgow Prestwick je od nás hodinu a půl a vzhledem k tomu, že jsme započítali na cestu jenom hodinu a nějak nevzali vpotaz dopravní špičku v Glasgow, tak Scott musel šlápnout na plyn. Přesto nálada v autě byla výborná, Scott rozšafně konferzoval a já se mu snažila sekundovat a přitom jsem potají sledovala palubní hodiny. Když jsme dorazili na letiště, tak Scott a Anna hbitě vyskočili, Scott popadl kufr, Anna baťůžek s cestovními nezbytnostmi (tuším knížka a jablko) a vydali se veselým krokem k terminálu. Cestu zpět do Maddistonu jsem proplakala, jelikož na odloučení nejsem zvyklá. Viléma to ale vubec nevyvedlo z rozpaků a v klidu jedl jablko. Byla jsem tak rozčilená, že jsem dokonce u benzínové pumpy zaplatila za špatný stojan.

Čtvrtek a pátek proběhl pohodově, soud s překupníky stále ještě pořádně nezačal, šlo jen o dohovor mezi advokáty a tak jsem si úžasně popovídala s mojí kolegyní Alenou. Šli jsme na čaj do kavárny „The Elephant House“, která je blízko hradu tak jako vrchní soud. Vůbec je impozantní, když člověk stoupá po Royal Mile (Královská míle) k vrchnímu soudu a přitom se prodírá spletí středověkých uliček s vysokými úzkými domy, jež mají malinká okna, starobylé dveře a překypují genius loci. Edinburk je opravdu nádherný.

Vilém byl v době mého tlumočení u Sharon, paní na hlídání. Sharon mu říká „buster“ (něco jako „hoša“), což se na něj hodí, protože je to, jak já mu říkám, pán podstata. Moc si užívám toho, že se mu můžu intenzivněji věnovat, když tu Anna není, i když jsem myslela, že to více ocení. Někdy odmítá mé pedagogicky zaměřené hry a preferuje jezdit autíčkem po topení a po zdech. Dnes ráno jsme byli na procházce, která jasně ukázala, že bez kočárku to ještě nejde. Neboť kam Vilém nechce, tam také nejde. Odpoledne jsme zahradničili a Vilém mne velmi překvapil svou něžnostní, když za mnou přišel a s láskyplným úsměvem mi chtěl do úst vtlačit malý kamínek (on totiž kamínky moc rád, neustále mu je vybírám z pusy).

Ještě k mé zahrádce, následující změny: před růže jsem zasadila tři keříčky levandule, dnes jsem připravila půdu pro čtyři krásné keře, které se jmenuji Hebe. Nenašla jsem nikde překlad, takže neposloužím českým názvem. Koření jsem přesadila do truhlíků a přemístila na slunnější místo, stále ještě mi bohatě jde petržel, pažitka, tymián a máta.
Můj plán na dnešní večer: žehlení a film se slečnou Marplovou: „Vražda na faře“. Mimochodem, stále mi zní v uších Scottova věta, kterou pronesl, když jsme se bavili, jak to zvládne s Annou ve Vídni a já tu s Vilémem. Řekl: „Jedno dítě? Se zavázanýma očima.“ Tak jsem zvědavá, jak to bude komentovat po návratu.

Přidávám fotky z našeho výletu do Culross minulý víkend. Byl nádherný den a Culross předčilo naše očekávání.
Our trip to Culross last weekend.



(dva hošové)

Opět sama doma

Tentokrát je Scott v Londýně a dnes ráno také odjela Pavla, moje česká kamarádka z Vídně. Byla tu na deset dní i s cestou a měli jsme se všichni nádherně. Jen pro ilustraci (a ti co mají sklon k přátelské závistivosti ať raději nečtou dále) jsme:
Navštívili i se Scottem a dětmi Loch Lomond – počasí přitom bylo ‚jak na Ansichtskartu“, jak říká moje maminka
Dvakrát jsme byly na houbách, přičemž úroda hřibů, kozáků, růžovek a žampionů byla nedozírná (nejlépe se sbírá v zámeckých parcích!)
Včera jsme si uvařily zajíce, předevčírem jsme měli s Pavlou a Scottem čerstvě usmažené řízky z píchavky, zaječí játra, kuřecí játra a růžovky. No, bašta.
Kromě toho Pavla pekla nepočítaně buchet, poradila mi se zahrádkou, zakopaly jsme spolu hlízy narcisek na jaro, spravila nám odpad v koupelně, věnovala se dětem, byla babysitter, když jsme šli se Scottem v sobotu do kina na „Devil wears Prada“... Zapomněla jsem na něco, Pavli? Doufám, že Pavla si to tu užila stejně, jako jsme si my užívali její slunečné přítomnosti a Pavli: Kdykoliv a na jak dlouho chceš – jsi ve Skotsku vždcky moc vítána!

A tady můj zápis z předminulé soboty, když jsme byli všichni na celodenním výletu u Loch Lomond.

Výlet na Loch Lomond (23. září)
Sedime prave v obyvaku, je kolem desate hodiny, sledujeme Hercula Poirot Vrazda Rogera Ackroyda a je tu s nami Pavla z Vidne. Prijela vcera o pul osme vecer, s lehkym kufirkem, ktery byl plny darku pro nas a pro deti. Obavam se, ze s sebou si Pavla privezla jen zubni kartacek! Deti dostaly krtka v ruznych podobach: kalendar, knizku. Take pexeso a clovece nezlob se pro deti od tri let. Dnes rano jsme se to snazili hrat s Annou, ale Vilem podle ocekavani rusil hru tim, ze bral figurky a cucal kostku.

Dnes kolem pul jedenacte rano jsme si vyrazili na vylet k Loch Lomond. Je jen asi hodinu od Maddistonu a protoze bylo rano slunecno, doufali jsme v nadherny podzimni den. A opravdu, zvladli jsme krasnou prochazku kolem Loch Lomond, ktera byla korunovana nalezem hribu, klouzku, kozaku atd. - a to ve velkem mnozstvi. Take jsme meli maly piknik na brehu jezera, velmi dobre sandwiche a slepovane Foxovy susenky. Mimochodem to vyletni misto, odkud jsme vyrazeli, se jmenuje Balmaha.

Po odjezdu z Balmaha jsme si zajeli na prohlidku hradu Balloch, ktery byl ovsem verejnosti nepristupny. Presto jsme projizdeli nadhernym zameckym parkem a z auta pozorovali hriby a klouzky. Jiste zadneho ctenare meho blogu neprekvapi, ze jsme co nejdrive zaparkovali a uprkem padili (Pavla jako prvni!) k nejnadejnejsimu nalezisti. Nasli jsme plno modraku a klouzku, no plnou tasku! Vilem celou dobu chodil a nejstastnejsi byl, kdyz se ode mne odtrhl a padil kolem dokola kolem kere a nebylo jen tak lehke ho dohonit. Rehtal se na cele kolo. Anna se drzela Pavly, vedly spolu konverzaci o vsem moznem a byla radost je poslouchat.

Po ceste domu jsme jeste zvladli prohlidku pozustatku hradu v Dumbarton. Hrad shlizi na mesto z velikeho pahorku, ktery z jedne strany obteka reka Clyde, jez priteka z more a tece do Glasgow. Anna se nechala nekolikrat fotografovat (Pavlou) sedic na delu.Vilem sedel Scottovi na ramenou a opakoval "ta", jelikoz chtel chodit.

Vecer jsme s Pavlou ocistily houby, odusily na zitrejsi planovanou houbovou omacku s knedlikem a ted sedime u televize a pijeme lekoricovy caj. Tolik k dnesku, fotky prijdou zitra!

In Balmaha

The mushroom pickers

How Scottish!




Pavla and her apple pie