Katčin blog: June 2011

P.S. Hudba

To jsem chtěla říct: "Nechoďte ještě!"

Tady je link na hudbu, která mne v poslední době nadchla:

The Warblers "Hey Soul Sister" full performance
http://www.youtube.com/watch?v=X-Ysqz_sMU0

The Warblers "Raise Your Glass"
http://www.youtube.com/watch?v=JZxVKARy0m0

A taky už se dají posílat komentáře. Trvalo mi jen pět let, než jsem přišla na to, že se to dá. Mami, díky za počinek!

Skotské vánoce (závěr) - Thurso

Připravuji se na konferenci v Aténách, která se koná příští týden, a právě jsem mluvila s maminkou. Ta mi dala jasné zadání: "Nezapomeň přinést z dění fotos! Pod křišťálovým lustrem nebo s pozadím schodiště (dubovým se sametovým kobercem). V přátelském rozhovoru s hlavním řečníkem." Tak takhle nějak si maminka představuje život tlumočníka. Podobně jako paní doktorka Viščorová, naše bývalá paní sousedka v Brně. Stará a kultivovaná dáma, která mne jednou zastavila a povídala mi: "Katuško, když vidím v televizi reklamu na tiktaky, jak tam ta tlumočnice vystupuje z výtahu a ty bonbony jí vypadnou z aktovky, tak já vždycky musím myslet na Vás."

Tady je fotka z poslední akce, bez toho lustru.

Ráda bych dopsala závěrečnou kapitolu mého vyprávění o skotských vánocích. Mám ještě přehršli hezkých fotek a krásných vzpomínek. Jak už jsem zmiňovala v prvním dílu, celé Skotsko leželo pod vysokou vrstvou sněhu, což nepamatoval ani Scottův šestaosmdesátiletý dědeček. Když Scott na telefonu líčil svému kamarádovi Jamesovi, který je původem ze Thursa, jak nádherně vypadají zasněžené útesy, tak mu na to James řekl: "Víš, co já bych na tvém místě udělal? Šel bych sáňkovat na pláž Dunnet beach." A to jsme také udělali. Ještě ten den jsme vyrazili s Vilémem a Sophií (Anna byla s prarodiči ve Wicku) na pláž. Dunnet beach má vhodný terén, protože se kolem dokola táhne vysoká hradba píšečných dun, přikrytých bílou pokrývkou. Že to byl nádherný zážitek je myslím vidět i na fotkách.

Další hezký půlden jsme strávilli Thurso East. Thurso East je část městečka na východní straně zálivu, vpodstatě jen cesta kolem nevysokých útesů a kolem bývalého hradu Pánů ze Thursa (ten poslední, stále ještě v Thursu žijící, se jmenuje John Archibald Sinclair, třetí vikomt Thurso). Když jsme vyšli, byl odliv a Scott dětem předváděl, jak se dají pod kameny najít krabi. Na zpáteční cestě byla kamenitá pláž už zcela zalitá.

Na severu nám bylo krásně, hodně času jsme strávili ve společnosti Scottovy rodiny a především na čerstvém vzduchu. Po deseti dnech jsme se rozloučili a nasedli do vlaku směrem na Aberdeen. Chtěli jsme navštívit Jamese, který se zrovna stal otcem holčičky Freyi. Také jsem se moc těšila, že blíže poznám toto historické město na západním pobřeží. Aberdeen má zajímavou architekturu - většina domů je totiž postavená ze žuly a tak i velmi staré stavby vypadají dost zachovale a jejích stáří se nedá odhadnout . Mimochodem díky ropnému průmyslu se městu i v dobách hospodářské krize nedařilo špatně.

Po čtyřech dnech na západním pobřeží byl čas vydat se zpět do Vídně. Letěli jsme z Edinburku a den před odletem jsme všichni dostali příšernou střevní chřipku. V den odletu jsme se všichni, bílí jak stěny, doškobrtali na letiště a let do Bratislavy jsme přestáli tak tak. Jen těžko se dá vylíčit moje úleva, když jsem v jednu hodinu v noci spatřila dveře našeho vídeňského bytu a ještě hůř se dá popsat mé zděšení, když jsem si uvědomila, že jsem zapomněla klíč. Nakonec nám tak špatně nebylo: dětem jsme ustlali na kufrech, Scott vyštrachal dva princeznovské hrníčky, vánoční to dárky holčiček, a vydal se do nejblížší herny poprosit o černý čaj. Největší hrdinové byli ovšem mí rodiče, kteří neváhali, sedli do auta - maminka za volant - a přivezli nám z Lednice náhradní klíč. Konec dobrý, všechno dobré.

Na procházce

Sophie a granny

Dunnet beach - pohled shora

Dunnet beach

William na Dunnet beach

Thurso east

Kamenitá pláž za odlivu a lidskou rukou vytvořený plot tzv. dyke. Mimochodem Thurso east je světově proslulé vysokými vlnami a platí za surfařský ráj

Převoz mířící z Orknejí do přístavu Scrabster

Cesta kolem pobřeží - Thurso east

Thurso navečer

Skotské vánoce (pokračování) - dny sváteční

Procházím své "resty" a našla jsem mezi nimi nedopsaný blog z druhého března. Mělo to být pokračování líčení naších vánoc na Skotském severu. Protože mi maminka vždycky vštěpovala, že "není těžké věci začít, ale je těžké je dokončit", s čímž se podle mého mínění mírně tlouklo její druhé motto: "nejtěžší jsou začátky a konce", tak se nedodělku ujímám. Tady je konečná verze:

Opět ze šuplíku

Na začátek hádanka: proč nosí muži oblečení do kiltu za podkolenkou dýku, která se nazývá Sgian Dhubh (čti skin dů)? Odpověd jsem se dozvěděla včera, když jsem přerovnávala Scottův kilt a v krabičce s dýkou jsem si přečetla následující vysvětlení: Muži ve Skotsku v dřívějších dobách nevěřili stabilitě peněz a tak svoje úspory zhodnotili ve formě stříbrných ozdob na své dýce. Taková dýka byla většinou z rohoviny a nosila se v podpaží. Pokud šel muž na návštěvu, velel dobrý mrav, aby se zbavil schovaných zbraní. Protože nebylo radno být na návštěvě neozbrojen (ani ne z nedůvěry k hostitely jako spíše z obavy, kdo by do obydlí mohl vtrhnout), zastrkovali si muži jako symbol otevřenosti vůči svému hostiteli svůj nůž za podkolenku. Pokud byly praváci, tak za pravou, jestliže leváci, tak za levou.

Toliko na úvod mé druhé kapitoly o skotských vánocích. Když jsme se po příjezdu probudili, tak nám Billy s Andreou nabídli, ať necháme děti doma a vyjdeme si. Mám ráda procházku od domu Scottových rodičů ulicí dolů směrem do centra, protože je vidět na celý záliv a se zasněženými střechami byl pohled o to krásnější.

Thurso je městečko s devíti tisíci obyvately a leží na severním pobřeží v hrabství Caithness. Nejbližší větší město (a tedy i například nejbližší kino...) se nachází 177 kilometrů na jih a jmenuje se Inverness. V Thurso je kromě restaurací i několik bister, ve kterých je k mání dost široký sortiment jednoduchých teplých jídel. Základem jídelníčku je silná polévka podávaná se žemlí a máslem, nebo také párek v rohlíku na britský způsob (říká se mu "sausage roll" a jedná se spíše o klobásku zapečenou v listovém těstě). Dále se dají obědnat různé druhy taštiček se slanou náplní, pečené brambory se zálivkami atd. Káva je v těchto podnicích počertu slabá, ale polévky stojí za to. A tak jsme se se Scottem na naší procházce posilnili tuším čočkovou polévkou.

Po procházce jsme vyrazili s dětmi a Scottovými rodiči na návštěvu babičky z maminčiny strany, která bydlí v přístavním městečku Wick. Po návratu do Thursa jsme navštívili Billyho rodiče, kteří bydlí v domečku jako z cukru přímo u pláže. Všem jsme předali dárky, které se vystavily pod vánoční stromek a s unavenými dětmi jsme zamířili domů. Děti podle britské tradice dostaly po večeři vánoční punčochy, které si zavěšily na postel a už ten večer se mohly pást očima na dárcích vystavených pod vánočním stromečkem. Druhý den dopoledne, tedy 25. prosince, jsme všichni rozbalili dárky a po důkladném prozkoumání a vyzkoušení nadílky jsme vyšli s dětmi do sněhu. Odpoledne přijela Scottova sestra Tracy se svým manželem Grahamem a třemi dětmi: Dylanem, Charli a Kyranem. Šli jsme s dětmi všichni ven a po návratu nás čekalo chystání na slavnostní večeři. K té patří: krocan, náplň, bramborová kaše, kaše z tuřínu, grilované párečky obalené špekem, kapustičky, opékaná mrkev, petržel, opékané brambory a pudink. A také koruny pro děti, tzv. crackers pro dospělé, které při přetahování bouchnou a vevnitř se nachází citát a malé překvapení.

Byl to moc hezký den, všech šest dětí uslo v jedné ložnici a my dospělí jsme popíjeli v obývacím pokoji whisky & co. Úderem desáté hodiny se objevila Andrea s tácem plných hrníčků černého čaje a s vánočním pečivem, tak odlišným od našeho středoevropského. Podívala jsem se na Scotta, byl rád, že je doma.

Polévka v bistru. Oba jsme se potřebovali posilnit.

Babička z Wicku

Před domem druhých prarodičů

Scottův dědeček (Grandad)

Scottova babička (Nana)

Punčochy

Hrátky venku

Thurso bylo pod sněhem (vzadu je vidět záliv)

Anna a sestřenice Charli

Kyran a William

Billy to s dětmi umí

Anna, Dylan, Kyran, Charli, Sophie, William

Andrea, Billy, Scott, Graham, Tracy

Vánoční večeře (Christmas dinner)

Tracy pekla

Večerní obloha

Neochotná ochotnice

Ve čtvrtek 9.6. v šest hodin se v Sofinčině školce konala zahradní slavnost. Ve čtvrt na šest jsem (zplavena rychlým oblékáním dětí a paralelní přípravou DOMÁCÍ krmě) přirazila autem k okraji chodníku u školky a s úlevou pozorovala, jak se k nám v davu blíží Scottova mocná ramena. Děti vyskotačily, Scott převzal plech opečených brambor se zeleninou na tymiánu a česneku s dipem z kysané smetany. Odjela jsem zaparkovat auto, potlačila chuť si v něm chvilku zdřímnout a vydala se nazpět do školky.

Sophie chodí do anglicky mluvící Montessori školky.Ředitelkou je Britka Katharine, která v mých očích představuje absolutní protipól snobismu a mamonu. Úžasná, asketicky vyhlížející, charitě oddaná a děti milující žena. O to větší je paradox, že její školka je svým způsobem luxusím zařízením. Katharine vede děti ke střídmosti, kázni, odolnosti vůči počasí. Vštěpuje jím lástku k přírodě, férovost a britskou výslovnost. Za což rodiče v duchu „za kvalitu se platí“ musí sáhnout velmi hluboko do kapsy.

Včerejší zahradní slavnost měla dvě části. Nejdříve se konalo představení, kde děti ve vlastnoručně zhotovených kostýmech písněmi, hrou a tancem představovaly, jak se mění příroda během čtyř ročních období. Ještě před představením Kathrine zdvořile a nekompromisně požádala publikum, aby si vyplo mobily, načež nastal šrumec.

Scott šel za divadelní plentu pomoci s převlekem naší divadelní umělkyni. Když se vrátil, tak líčil, že i ve všeobecném spěchu si Kathrine našla čas na to, aby ho varovala, že Sophie je zdráhavá ochotnice. Když k tomu pripočteme britský understatement, tak nám z toho vycházelo, že se Sophie na scéně možná vůbec neukáže. Nakonec se ukázala, a jak kouzelně. Sice ne ve všech scénkách – postrádali jsme ji například ve scénce „Včeláci opylují květiny“, kde měla představovat květinu. Vynahradili jsme si to rodičovsky na scénce: „Jdu do hor na vandr“, „Tanec podzimu“ a především během závěrečného tance. Ten Sophii strhl natolik, že na konci svého tanečního partnera poplácala několikrát po zadečku.

Po představení následoval bufet z pokrmů, které přinesli rodiče. A protože je školka mezinárodní, byl i bufet rozmanitý. Velmi mi chutnal hrách na africký způsob s chilli papričkami a britské čajové koláčky s jahodou uprostřed. Scott si zase opakovaně ukrajoval z banánového koláče a ze středoevropského uzeného. Po očku jsem sledovala, jak šmakuje moje pečená zelenina, z které se linula silná vůně česneku. Nakonec jsem si z oslavy nesla domů prázdný plech.

Se Scottem jsme byli velmi šťastní, že Sophie překonala svoji ostýchavost a vystoupila. Když jsem jí dávala v autě pás, tak se mne zeptala: „Mami, aa jů puaud of mí?“ (Sophie neumi „r“,
jednou jsem ji dokonce poprosila, aby mi žekla monty pythnovske „Release Roderick“, její verze bez R byla užásná a Scott byl pohoršen). Takže: „Jsi na mne pyšná?“, ptala se moje maluška. Jak se říká v láskovních románech: „zavřela jsem jí ústa polibkem“.

Nervozita před začátkem

"Sběračky plodů" - s palečkem v puse

Svátek matek (ze šuplíku)

8. května mne

- rozveselila Anna písní„Moje máma je senzační ženská“ (Meine Mama ist ein irrer Typ.), kterou si teď často s vervou notuji.

- potěšil Scott, který vzal děti do Prátru, vrátil se s kyticí konvalinek a s řetízkem na krk, který upletl ze samých sedmikrásek.

Už sobota započala šťastně, když jsem si šla o půl deváté ráno zaběhat se Šárkou do vodního parku. Při běhu jsme probraly všechno podstatné, od bot až pod dobré školy a tak jsem osvěžená přiletěla domů. Děvčata si hrála - Sophie ležela na koberci, Anna se nad ní skláněla a vypadala zachmuřeně. Vidina kávy mne vtáhla do kuchyně, kde už Scott nalíval dva poctivé bucláky. „Už vidím hlavičku, pane doktore!“, ozvalo se z dětského pokoje. Trochu mnou trhlo, ale Scott nerušeně naléval dál, tak jsem začala mlčky krájet koláč. „Pane doktore, čeká se na vás!“, znělo naléhavě bytem. „Těď nemohu, jsem dva dny na lékařském kongresu“, odpovídal klidně Scott a s úsměvem mi podal kouřící hrnek.

Odpoledne jsem gratulovala mamince, bohužel bez písně. Slovy se dá vyjádřit hodně, mně ale někdy připadne, že s maminkou slova nepotřebuji. Že obě víme, jak ji moc miluju a jak ona miluje mne.

Protože je tak krásné počasí, tak nás to táhne ven. Buď se radujeme z krás Rakouska a nebo Jižní Moravy. Asi nejvic se mi líbí, když všichni, to jest i babička a dědeček, nasedneme na kola, jedeme po cyklostezce a hlavně se pak po cestě unavení a zaprášení (jak by stálo v klasikovi) zastavíme na zmrzlinu. Zatím se nám to povedlo jednou a byla to nádhera.

Výlet s maminkou a dětmi do Kounic a Ivančic

Kounice, splav

Naše údolí. Místo, které Marka a mne tvarovalo.

Úsek řeky před naší chatou byl dost hluboký

Naše bývalá chata

Ivančice, kde se konaly nákupy a kam směřovaly výlety s rodiči a prarodiči, pro mne zůstanou plné vzpomínek (včetně veselé příhody, které jsem jako dítě byla svědkem, kdy se na náměstí sám od sebe rozjel dědečkův zelený trabant)

Lednice v květnu a výlet na Pohansko

Ottenstein (zapsáno na restaurační účtence)

3.6.
Neuvěřitelné, za dvě hodiny jsme si v internetu vybrali kemp, nabalili stan, jidlo, plavky a loď a vyrazili jsme s dětmi směrem Waldviertel k vodní nádrži Ottenstein. Odjezd 19.15, přijezd 21.00. Ve stanu uléháme o půl jedenácté. Kemp i ve tmě vypadá mile.

4.6.
8.30 Silný turek a vajíčka s klobáskou ke snídani. Obklopeni lesy. Jdeme na houby.
12.00 Cestou přes přehradu k přístavní restauraci (Scott si dal "pánský guláš", ve Vídni zvaný "fiakrový guláš", já nočky se sýrem). Houby jsme nenašli, zato červené lesní jahody.
17.00 Po nákupu jídla v Zwettlu a idylce aĺa Rozmarné léto, kdy jsme se u kávy poflakovali v zátoce kempu a čekali, až se přežene letní bouřka, jsme vyjeli na plavbu po přehradě. K večeři krupičná kaše, dospělí kotlety na grilu (a Veltlín).

6.6.
8.00 K snídani tzv. Ottensteinská směs (zbytek vepřového od večeře, špek, zelená paprika, rajčata a hlavně hodně česneku). 10.00 vyjíždíme na vodu. Pádlovat zkouší i děti. Kotvíme v zátoce, koupání. Příjezd zpět do tábora 13:00. 15:00 opouštíme kemp a po cestě se stavujeme na renesančním zámku Greillenstein, postaveném v roce 1590. Pak ještě zastávka u Macdonalda. 19.00 příjezd domů. Perfektní víkend.

Kemp po ránu